Tenká hranice

12. Baví ho to?

,,Unesli ho. "

Málem mi vypadl hrníček z ruky.
Co to právě řekl?
Unesli Jina?
Chtěli unést mě, místo toho unesli mojí nejlepší kamarádku a teď unesli i jeho?
Dělají si srandu?

,,A proč jsme ještě tady? Musíme ho najít. " Tae byl nejblíž a tak jsem mu předala hrníček, rychle jsem se postavila a zamířila si to k hlavním dveřím.

Já k těm dveřím samozřejmě nikdy nedojdu.
Někdo mě opět chytl a stáhl zpátky.
To jsem však ucítila ostrou bolest v mém zápěstí.

Zakňučila jsem bolestí, ačkoliv jsem chtěla aby mě neslyšeli, asi to nevyšlo.
Otočím se a vidím Sugar, jak mě drží dneska už asi po sté.

,,Noro? "ptá se výhružně.

To už se na mě dívají všichni.

,,Nic mi není." fakt mi nic není jenom to trošku bolí.

On se zamračí a cítím jak pomalu zesiluje svůj stisk.
Bolest se radikálně zvyšuje a mě začnou štípat oči.

,,Stačí. " řekne J.H. , ale Gí pokračuje.

Není debil je mu jasné, že mě tím ubližuje.
Baví ho to?

Nechápu co pro ti mě má.
Chci se mu vykroutit, ale jenom se mi dívá do očí a stále pevně drží.
Periferně spatřím, jak si někdo za ním stoupl.

,,Pusť ji. " ozve se hluboký hlas.

On se ušklíbne, ale pustí mě.
V ten moment si přitáhnu ruku k sobě.
Tae drží lékárničku a naznačí mi abych si sedla.

,,Za chvilku přijdu. " řekne.

RM kývne a s ostatními odejdou z pokoje.
K. ke mně dojde a lehce obejme.
To bylo od něj milé, než odejde věnuji mu úsměv.

,,Bude to bolet. " chytne mi zápěstí a začne mě tam různě mačkat a pomalu kroužit zda to mám zlomené.

Aspoň, že byl upřímný, neřekl, že to nebude bolet a ať jsem v klidu, jak to dělají obvykle doktoři.
Bolí to, ale dá se to vydržet.
Popadne obvaz a nějakou mastičku.

,,Můžeš mi říct, jak se ti to povedlo? " zeptá se.

A začne mi na pokožku nanášet ten studený gél.

,,Chtěla jsem se dostat ven, ale nějak mi nedošlo, že boucháním toho nedosáhnu. " až teď mi došlo, jak hloupě to zní.

,,Nemáš to zlomené. " vezme si do ruky ještě obvaz a pomalu mi to tam začne omotávat.

Tváří se strašně soustředěně, vypadá to vtipně.
Když má hotovo uklidí zbylé věci zpátky do krabice.
Poděkuji, ale on moc nevnímá.

,,Zítra je ples. " začne a já zbystřím.

,,Bude to náročné, ale bude tam Reni a možná, že i Jin. " trochu se zarazí a povzdechne si.

Je mi ho líto, vím co cítí.
Jin je pro něj, jak Reni pro mě.

,,Slib mi, že nebudeš s nikým okrem nás mluvit, nikomu nevěř, hlavně s nikým nechoď i kdyby ti něco namluvili jako například, že se jednomu z nás něco stalo.
Rozumíš? " opatrně kývnu.

Vím, že to nebude snadné, ale zvládnu to.

,,Mrzí mě to. " chtěla jsem se omluvit už dávno.

Ale ani teď se necítím o moc líp.

,,Jdi spát." raději se nechci pouštět do dalších rozhovorů, který by stejně skončily hádkou.

Popřeji mu dobrou noc a jdu nabrat energii pro zítřejší den.

Suga je krapet hnusnější než by měl :D
Příští díl bude z pohledu Jimina, jesti teda nevadí :D
Na ples ještě asi počkáme, ale už to mám vymyšlené :)
Jinak nevím jak budou teďka vycházet části, protože píšu nový příběh a já nestíhám moc věcí najednou, ale uvidíme :D