Tenká hranice

5. Kde je odpověď?

A s nečitelným výrazem odešel.

,,Zase má své dny." řekne J.H. hlavou v ledničce.

Jimin popadne plechovku s džusem a vyhoupne se na kuchyňskou linku.

,,Problém je ten, že 'své dny' už má tři roky v kuse." řekne a napije se.

Já je s úsměvem sleduji.
K. si sedne vedle mě a ukradne nejspíš mojí večeři.
Hlad už ani nemám, takže to neřeším.

,,Líbí se ti nový pokoj? " ptá se K. s plnou pusou čokoládových koulí.

Kývnu na znamení souhlasu.

,,Ještě aby se jí nelíbil, hlavně šatna, to jsem zařizoval já." řekne hrdě Jimin.

,,Oprava, zařizoval jsem to já a K., Jimin zatím spal ve tvém posteli. " opraví ho J.H.

Podívám se na Jimina a lehce zvednu obočí.

,,Ty jsi-"

,,Jo. " řekne a mrkne.

Pobaveně se usměju a pohled přemístím zpátky na J.H.

,,Co ten zbytek? " zajímá mě kdo co zařizoval.

Chvilku se zamyslí.

,,My jsme tedy dělali šatnu, Yoongi pomáhal potom s nákupem, koupelnu dělal Jin a RM a samotný pokoj V." trochu mě to zarazilo.

Tae dělal můj pokoj?
Vůbec bych to netipovala.
Nastane ticho je slyšet pouze lžička, jak pokaždé narazí na dno misky.
Chci využít situaci a konečně se zeptat.

,,Proč jsem tady? " pravidelný náraz lžičky přestane.

K. sklopí pohled, Jimin a J.H. se na sebe podívají.
Štve mě, že neodpoví.
Je to tak namáhavé otevřít pusu a něco na to říct?

,,Až přijde čas, tak ti to V řekne. " odpoví konečně J.H.

On potřebuje čas, aby mi řekl proč mě unesli?
Důvod proč zabíjeli?
Chci to vědět teď hned.
Rychle vstanu za cíl najít Taeho.

,,Nechoď za ním Noro, jenom ho naštveš. " křičí Jimin, ale moc ho nevnímám.

Jdu na druhou stranu, tam jsou pokoje kluků a ty ostatní jsou zamčený.
Proč jsou zamčený?

Jsem moc zvědavá a tak nad tím budu přemýšlet celý večer, ale teď mám jiné starosti.
Po schodech běžím nahoru.
Napravo nic.

Nalevo jsou tři pokoje.
První je zamčený.
Když otevřu druhý dveře spatřím prázdný klučičí pokoj.
Poslední dveře na tomhle patře.
Rychle je otevřu a naskytne se mi pohled na Taeho sedící u stolu s hromadou papíru.

Vyděšeně se na mě podívá, ale potom jakoby nic se opět vrátí k práci.

,,Nenaučili tě klepat?" nad tím se pobaveně zasměju.

,,Na to jste asi zapomněli. " nejspíš mu nedošlo, že za to můžou teoreticky oni.

To oni mě vychovali.
Naštvaně se na mě podívá.
Raději se hnedka zeptám, bojím se, že kdybych dále mlčela řekl by něco, ne moc pěkného směřující na mojí osobu.

,,T- V proč jsem tady?" nutkání mu říct Tae dám stranou.

Nejspíš by se naštval ještě víc.
Nic neříká.
Proč mi nikdo nedokáže odpovědět?

,,Nech mě pracovat. " řekne.

Fakt mě to už vytáčí.

,,Nechám tě pracovat až mi odpovíš na tak prostou otázku."

Vyhýbá se očnímu kontaktu.
To nikdy nesvědčí nic dobrého.

,,Odpověz mi. " nekřičím, naopak mi přijde, že mluvím čím dál tím více potichu.

Stále mlčí.

,,Vážně mi neřekneš proč jste mě unesli? Proč jste zabili moje spolužáky? Přesněji proč jste zabili celou školu? Proč mi to nemůžeš sakra říct?! " dobře možná už křičím.

,,Jak můžeš vědět, že jsme je zabili? Jak můžeš vědět, že to my jsme zabili tu dívku?"

Jak?
Ale kdyby to řekl, tak by nemusel klást tyhle zbytečné otázky.

,,Viděla jsem, jak něco hází do třídy Jimin a Sugar, tak jak bys to chtěl vysvětlit? " on zvedne obočí.

,,Sugar? Stále ho tak nazýváš? Už ti není devět Noro." vždycky chce ty otázky obejít.

Nikdy nedokáže odpovědět rovnou.

,,Přestaň odpovědět otázkami! " Jimin mě varoval ať ho nenaštvu, spíš mi přijde, že to budu já komu zachvilku prasknou nervy.

,,Nekřič." řekne v klidu a stále se dívá na ty pitomé papíry.

Je vidět, že nemá v plánu mi odpovědět.

,,Tak teda děkuji." zašeptám a opustím jeho pracovnu, samozřejmě nezapomenu silně prásknout s dveřmi.

Nemám v úmyslu chodit do pokoje.
Opatrně sejdu schody a vydám se k hlavním dveřím.
Nevím kam půjdu, ale vím, že tady nezůstanu.