Tenká hranice

23. Já a naděje?

Dole v obýváku seděla Beccy a vedle na sedačce Gí.
Když spatřil v jakém jsem stavu, rychle se postavil a s lítostí ve tváři ke mně došel.
Chtěl mě pravděpodobně obejmout, ale ani se mě nedotkl a já už jsem odstoupila.

,,Nesahej na mě. " neměla jsem sílu na něho křičet.

Vypadal, kdyby ho to ranilo.
Beccy se také postavila a došla ke mně.
Nikdo z nich nic neřekl a tak jsem hned spustila.

,,Proto je Tae u tebe? Protože kdyby se ukázal v nemocnici poznali by ho a šel by sedět a nebo by ho hned zabili? Ty patříš taky k nim? " ona jenom překvapením zamrkala.

,,Ano z toho důvodu je Tae u mě.
Když jsou zraněný, tak se o ně postarám, ale to je vše.
Jsem prostě stará známá, která jim dělá osobní doktorku. " trochu se mi ulevilo, že moje stará a teď už i jediná kamarádka není do toho zapletená.

I tak může být v nebezpečí, ale je pravda, že oni chrání rodinu, takže se bát nemusím.
Kývnu a bezeslova opustím barák.
Rozejdu se po silnici, nevím kam.
Potřebuju být chvilku sama.
Uslyším za sebou volání mého jména.
Jak jinak.

Ignoruju to a jdu prostě dál, ale náhle mě někdo chytne za ruku a se silou stáhne zpátky.
Samozřejmě to byl Sugar.
Snažím se mu vytrhnout, ale on se ani nehne.

,,Nevím jak přesně ti to řekl, ale věř mi, že -"

,,Věřit? Děláš si ze mě kurva prdel? Jak bych mohla po tom všem? " slzy mám opět na krajíčku.

Ani neví, jak moc bych mu chtěla věřit.
Ale když si vybavím co mi nedávno řekl.: Chci aby jsi věděla, že ať ti teď řekne cokoliv, mám tě rád a vždycky tomu tak bylo.

Tae mi řekl, že tomu tak nebylo, že to bylo prostý divadlo.
Tak proč musí furt lhát?
Nic neříká a začne mě tahat k autu kam mě následně strčí.
Nastartuje a jedeme 'domů'.

,,Vím, že je to pro tebe těžké, když víš jaké špatné věci jsme dělali, ale sakra Noro byla jsi to ty pro koho jsem měl motivaci bojovat.
Když mi bylo sedmnáct začalo to být horší a horší, nemohl jsem v noci spát.
Bylo ti tu dobu myslím, že čtrnáct, ale byla jsi mnohem silnější než já.
Ztratila jsi toho tolik, ale vždycky jsi měla ten krásný úsměv na tváři.
A právě tvůj úsměv mi dával naději. Moje naděje jsi byla ty a za tu dobu se nic nezměnilo." tohle mě donutí se rozbrečet.

Já jsem byla jeho naděje?
Lže nebo říká pravdu?
Co když říká pravdu a opravdu mě vnímal jako naději?
Ale nechci být zase ta naivní holčička.
Odvrátím pohled a začnu sledovat krajinu.

•••

,,Noro? " někdo mě osloví a vstoupí do pokoje.

Už je večer a já pořád nevyšla z pokoje, pouze ležím na posteli a koukám do stropu.

,,Co chceš K.? " nikdy jsem ještě nepoužila jeho přezdívku.

On si povzdechne a přijde blíž.
Já se automaticky posadím a sednu si co nejdál od něj.
Když si ho prohlédnete, tak vidíte roztomilého kluka se širokým úsměvem na rtech, který má vždycky dobrou náladu.

Bohužel i tak se ho trochu bojím.
Nechci se ho bát, protože mi nic neudělal, ale dneska toho bylo na mě moc a ještě to nemám srovnané.

,,Jedeme za Taem už může domů. Chceš jet s námi? " je zvláštní, že jsem tam nedávno byla a zase ho uvidím.

Mám radost? Vůbec ne.
Ale v hloubi duše jsem ráda, že se uzdravil.

,,Ne." odpovím tiše.

Jenom představa s nima v autě mě děsí.

,,Kdyby něco tak tu zůstane Gí, takže se nemusíš bát, že zůstaneš sama. " právě bych byla raději kdybych mohla být sama, ale Sugar mě asi otravovat nebude.

Kývnu a on se lehce usměje.
Každý v tomhle domě už ví, že znám pravdu.
Je to hlavně vidět v chování.
On se zvedne a odejde pryč.

•••

Kvůli hladu jsem byla donucená se zvednout a jít do kuchyně.
Udělala jsem si čaj a k tomu jsem si dala čokoládové sušenky.
Velký hlad nemám, takže mi to bude bohatě stačit.

Jak jsem předpokládala, tak mě Gí nechal v klidu.
Byl u mě jednou s otázkou zda něco nepotřebuji, ale když jsem mu řekla, že nic nepotřebuji, jenom chci být sama, tak řekl, že to chápe a odešel.
Tohle mám na něm ráda.

Chápe člověka a nesnaží se vnucovat.
Strávila jsem s ním vždycky hodně času a s radostí, ale po tomhle už nevím jak to bude mezi námi.
Z myšlenek mě vytrhne zvonek.
Že by zapomněli klíč?

Zvednu se a dojdu ke dveřím.
Bez váhání otevřu, ale to jsem dělat neměla.
Spatřila jsem někoho, kdo mi zničil život.
Vzpomněla jsem si na všechno.
Měla jsem pocit, že se rozbrečím na místě.

,,Jine?"

Jin je zpátky :3 xD
Myslíte, že bude hodný a nebo zlý?
Ještě by mě zajímalo zda vám nevadí, že se v příběhu objevují sprostá slova...kdyby ano tak bych se to snažila omezit,protože v následujících dílech to bude 'ostřejší' :D
Snad se díl líbil ^^