Tenká hranice

8. Měla jsem mlčet

A s velkým nádechem začal mluvit.

,,Víš nebudu k tobě na 100% upřímný.
Neřeknu ti všechno, ale to neznamená, že to budeme před tebou skrývat věčně.
Možná, že na to přijdeš sama, kdo ví.
Ale věc proč jsi tady je momentálně důležitější.
Nechtěli jsme tě do toho zatáhnout, ale bohužel jsme neměli jinou možnost. "

Nervózně ho poslouchám.
On se nachvilku zarazí, ale po chvilce pokračuje.

,,Možná nás považuješ za zmetky, že jsme se změnili a podobné blbosti.
Ale jsou tady větší zmrdi než jsme my.
A tyhle lidé nás nenávidí a proto udělali něco špatného.
Unesli Reni."

Přestanu dýchat.
Cože?
Oni unesli mojí nejlepší kamarádku?
Proč?
Polije mě horko.

,,A-Ale proč? Vždyť-" netuším co říkám.

Vůbec tomu nerozumím.
Krecovitě sedím a snažím se uklidnit.
On si povzdechne.

,,To je ten problém Noro.
Udělali chybu.
Původně si to měla být ty koho unesou. "

Vyděšeně se na něj podívám.
Proč by chtěli mě?
Hlavně je teď v nebezpečím kvůli mě.

,,Proč? " mám tolik otázek, ale nedokážu je položit.

Mám v hlavě zmatek.
On sklopí pohled.

,,Protože pro nás hodně znamenáš. "

Nevěřícně se na něj podívám.
Co to právě řekl?
V jiné situaci by mě to potěšilo, ale teď na to není vhodná doba.

,,Proč vám chtějí ublížit? Hlavně proč ji už nehledáme? Co když se jí něco stalo? " rychle mluvím a asi mi ani nerozumí.

,,Není to tak snadné.
Musíme plánovat a získávat informace.
Můžu ti slíbit, že na ní ani nešáhnou.
Jsou naštvaný, že to podělali a teď chtějí použít ji aby dostali tebe. "

Když domluví okamžitě se zvednu a vydám se ke dveřím.
Slyším jak se židle převrátila a když jsem už chtěla otevřít dveře on mi je se silou zabouchl.

,,Kam jsi chtěla jít?
Myslíš, že když tam nakráčíš, tipuji, že ani nevíš kam, tak ji pustí a všechno se vyřeší?
Jsi normální?! " křikne na mě.

Je pravda, že nevím kam jít či koho hledat, ale nemůžu tu jenom tak sedět a čekat co bude dál.
Unesli ji kvůli mě.

,,Je pro mě jako sestra, když jste mě opustili nikoho jiného jsem neměla. " malá neposlušná slza mi tekla po tváři.

Tae pustil dveře a s lítostí v očích se na mě podíval.

,,Opustili je silné slovo, neměli jsme na výběr, ale důvod ti ještě říct nemohu.
Najdeme ji.
Teď si jdi lehnout, dneska jsi toho měla hodně. "

Po tomhle nemám šanci usnout.
Kývnu a opustím místnost.
U schodů stojí všichni.
Držím se jen tak tak abych se nerozbrečela na plno.

,,Noro." osloví mě K. s jemným hlasem.

To už bylo na mě moc.
Běžím po schodech nahoru a slzám jsem nechala volnou cestu.
V pokoji se zavřu a sednu si na tvrdou zem.

Co když se jí něco stalo?
Unesli ji kvůli mě...
Jak se ji mám podívat po tomhle do očí?
Proč jim chtěli vůbec ublížit skrz mě?
Nechápu.

Neměla jsem se ptát.
Ale už to nemůžu vzít zpět.
Potřebuji znát celou pravdu.