13. Proč?

2.4K 160 19
                                    

Jiminův pohled

,,Nejsem na kluky. "

,,A víš to jistě? "

Chlapec s černými vlasy se ke mně začal přibližovat.
Ovládl mě zvláštní pocit.
Lehce se usmíval, působil velice roztomile.
Já stále seděl na kraji postele a vyčkávál co se bude dít dál.
Byl nejistý, ale snažil se to nedat najevo.
Jakoby nic si sedl na můj klín.
Měl bych ho odstrčit, ale nechci.
Pohladí mě po tváři a mě se zpomalí dech.

,,K. to -" udělá ublížený výraz.

Ani to nedořeknu.

,,Nepoužívej mojí přezdívku, prosím." nevěděl jsem, že mu to vadí.

Jenom kývnu.
Zpříma se mi podívá do očí a kouzelně se usměje.
Nahne se a věnuje mi polibek na špičku nosu.
Zrudnu.

Následně na čelo, tvář a zastaví se u mých rtů.
Měl bych ho ze sebe shodit a vyhodit z pokoje.
Tak proč ho nechávám?
Je to kluk.
Proč na něj furt myslím?
Proč mě tak přitahuje?
Proč ho chci mít u sebe?
Cítil jsem jeho teplý dech a hypnotizoval jsem jeho růžové rty.
Proč ho tak moc chci?

On překonal těch pár milimetru a jemně se otřel o mé rty.
Šimrání po celém těle.
Zavřel jsem oči a nechal se unášet tím pocitem.
Najednou jsem ucítil, jak mě pomalu pokládá na postel.
Byl jsem jako loutka, manipuloval se mnou.
Přesunul se na můj krk, kam mi dával malé polibky.

Proč se mi to tak líbí?
Nečekaně mi začal krk různě sát a kousat.
Lehce jsem vzdychl a on se zasmál.
Není tak nevinný, jak se na první pohled může zdát.
Vrátil se opět k mým rtům, ale já nespolupracoval.
Až když mi kousl spodní ret jsem se neovládl a zcela se mu oddal.
Vášnivě a přitom jemně mě líbal.
Nevnímal jsem mé negativní myšlenky, vnímal jsem pouze jeho.
Jeho ruka se dostala pod mé triko.
Začal mě hladit po břichu a já celý hořel.

Z neznámých důvodů jsem ho chtěl.
Můj mozek se vypnul.
Jsem jako v nějakém transu.

,,Chci tě. " vzdychnu mezi polibky.

V ten moment dá ruce pryč a přestane mě tak dravě líbat.
Odtáhne se a podívá se mi do očí.

,,Ale ty přeci nejsi na kluky. " těmito slovy se zvedne a opustí můj pokoj.

Tenká hraniceKde žijí příběhy. Začni objevovat