Tenká hranice

34. Ne?

Ráno jsem se probudila a Tae ještě spal.
Jeho červené vlasy byli do všech stran.
Vypadal klidně a i možná trochu roztomile.
Zatřesu hlavou a chci opatrně vstát ať ho nevzbudím.

Jeho silné paže mě stáhnou zpátky.
S rudou tváří se na něj podívám.
Má stále zavřené oči a jenom si mě přitáhne blíž k sobě.
O čem se mu asi zdá?
Dala jsem si ruce na jeho hruď a lehce ho odstrčila.
Stále jsem se na něho dívala a snažila ho od sebe dostat co nejdál.

,,Přestaň Noro. " zamumlal.

Takže on nespí...to je hajzl.
Silněji jsem do něho strčila, ale asi jsem to trochu přehnala.
Ztratil rovnováhu a spadl přímo na studenou podlahu.

,,Omlouvám se! " vykřiknu a kouknu se z postele dolů.

Nechtěla jsem aby spadl.

,,Ty jsi prostě nemohla být v klidu, že? " zašeptal mým směrem.

Usmála jsem a on se pomocí přidržování postele vstal.

,,Kdybych nebyla zadaná, tak bych možná ležela v klidu. " on se na mě podíval a zákeřně se zasmál.

Asi jsem to řekla jinak než jsem měla v plánu.
Protočila jsem očima a odešla do koupelny.

•••

,,Nechceš na procházku? " zvednu pohled od hrníčku kávy.

V kuchyni se objevil Tae a Toto, kterého měl na vodítku.

,,Přece nemůžu mimo dům, co když se něco stane? " sám mi to řekl dost jasně.

Hlavně jsem tady kvůli bezpečnosti, nechci riskovat.

,,My tě ochráníme." řekl a pohladil psa.

Přišlo mi to milé, ale nemyslím si, že by Toto pomohl.
Kývnu, následně se jdu převléct a obout.

•••

,,Přines! " Tae opět hodil míčkem s obrovskou silou.

Já seděla na lavičce a pozorovala, jak Toto radostně běží pro míč.
Nebyl však jediný, kdo se radoval.
Celý den se usmíval.
Je konečně šťastný.
Jeho oči přímo září.
Proč není takový pořad?
Proč mám pocit, že doma mu něco chybí?

Celou dobu si se mnou povídal jako za starých časů.
Nešlo se neusmívat, když něco vyprávěl.
Někdy mi připomínal malé dítě, ale stěžovat jsem si nemohla.

Ale chci se ho na něco zeptat.
Vím, že tím zkazím celý dnešek, ale potřebuji znát pravdu.

,,Vážně jsi s ním spal? " zeptám se opatrně.

On se zarazí a lehce pohladí pejska, který v tlamě držel červený míč a nedočkavě vrtěl ocáskem.

,,Já nevím... Všechno bylo .... jinak?
Něco jsem pil a na nic si nevzpomínám... On řekl, že jo, ale já mu nevěřím.
Připadal jsem si jako špína chápeš? Nemohl jsem se kouknout do zrcadla... Bál jsem se pravdy a tak jsem dělal, že se nic nestalo. Věřím tomu, že se doopravdy nic nestalo. "

Měla jsem pocit, že se zachvilku rozbrečí.
Takže s ním možná nespal?
Nedokážu si představit, jak se cítí.
Však ani já bych mu nevěřila po tom všem.
Může lhát, ale proč?
Miluje ho to vím jistě, ale proč by ho takhle trápil?
Ale z nějakého důvodu se mi ulevilo.

Nechtěla jsem mu to připomenout, ale jsem ráda, že se mi svěřil.
Rozcuchám mu jemné vlasy.
Převezmu od Tota míč, který se už nemůže dočkat až se mu opět začne někdo věnovat.

,,Tak vstáváme ne? " šťouchnu do něj a on se lehce usměje.

Postaví se a opět s úsměvem na rtech začne hrát se psem.

•••

Stála jsem u okna a v ruce svírala mobil.
Nechci aby to dopadlo jako včera.
Chci ho vůbec slyšet?
Chce slyšet on mě?

Nakonec jsem předmět položila na parapet.

,,Všechno v pohodě? " otočila jsem se ke dveřím, kde stál kdo jiný než Tae.

Lehce jsem se usmála a kývla.
Nic se vlastně neděje, tak proč trápit lidi kolem?
Nervózně postavá na místě a vypadá, že chce něco říct.

,,Chceš se na něco zeptat? " on zmateně zvedne pohled.

Jeho chování mě udivuje.

,,Ne.. " řekne a vypadá, že už se chystá odejít, ale náhle se otočí a přijde blíž.

,,Vlastně ano. " přijde mi to legrační.

On si povzdechne a pomalu se ke mně začne přibližovat.

,,Můžu tě políbit? " v ten moment jsem nevěděla zda to myslí vážně a nebo si ze mě utahuje.

Začala jsem se klepat a nedokázala odpovědět.
Vždyť ho nemám ráda a on nesnáší mě.
Tak jak to, že jsme v téhle situaci.
Proč se cítím takhle?
Ale nejde to.

,,N-Ne...? " proč to znělo tak nejistě?

Kdybych se ptala.
Proč to vůbec dělá?

,,Ne? "

Lehce mě pohladí po tváři, zavřu oči a spolknu knedlík v krku.
Když jsem oči opět otevřela, stál už přímo u mě.
Naklonil se a já ucítila jeho teplý dech na mých rtech.
Položila jsem ruce na jeho hruď.
Nesmím...
Nemůžu...

Za pas si mě přitáhl k sobě.
V tu chvíli jsem ztratila sílu.
Měla jsem pocit, že jsem v transu.
Já nejsem taková.
Miluji přece Gí... Nemůžu to udělat.
Chybělo jenom pár milimetru.
Hypnotizovala jsem jeho růžové rty, který se ke mně blíží.
Co teď?
...

Co teď? xD
Fajn Tae se trochu rozjel :D
Uvidíme co z toho bude xD
Snad se díl líbil ^^ Jinak vám moc děkuji za 2k reads ❤