Tenká hranice

9. Melodie

Ležela jsem v posteli a hleděla do stropu.
Nemohla jsem spát.
Uvnitř mě to pomalu zabíjelo.
Doufám, že je v pořádku.
Silně jsem zavřela oči v domněním, že bych mohla opravdu usnout.
Ukázalo se, že je to marná snaha.
Náhle jsem uslyšela melodií houslí.
Donutilo mě to se zvednout a dojít ke dveřím.

Po chvilce jsem otevřela dveře a pomalu jsem přiblížila ke schodům.
Hlas strunu bylo hlasitější a hlasitější.
Sešel jsem několik schodů a trochu se naklonila přes zábradlí.
Překvapením jsem pootevřela rty.
V křesle seděl chlapec s červenými vlasy a v ruce ladně držel housle.
Oči měl zavřené a soustředil se pouze na hudbu, kterou on sám vytvářel.

,,Není slušné někoho špehovat Noro. " přestal hrát a otevřel oči.

Jak to sakra poznal?
Cítím se trapně.

,,Já jsem tě nešpehovala, pouze jsem šla okolo. " řeknu první věc, která mě napadne.

Sejdu zbylé schody a sednu si do volného křesla vedle něj.
On se na mě podívá a nazvedne obočí.

,,To mi chceš říct, že jsi čirou náhodou šla okolo v půl jedné ráno? " už je půl jedné?

Zrudnu.
Měla jsem si vymyslet něco lepšího.

,,Zahraješ ještě něco prosím? " zamyšleně se na mě podívá.

Následně kývne a usměje se.
To bylo poprvé za tu dobu co jsem tady, že se vážně usmál.
Sednu si do polohy, kde si můžu dát hlavu na kolena.
On přiloží housle k bradě a opět zavře oči.

Když se ozve první melodie, mým tělem projede husina.
Hraje s vášní.
Každý tón je dokonalý.
Je to vůbec možné?
Není slyšet nic jiného, pouze housle.
Ve vzduchu je vidět, jak lítá prach díky měsíčnímu svitu, která ovládla celou místnost.

Když přestal, měl i potom dlouho zavřené oči, otevřel je až ve chvíli, kdy jsem začala tleskat.
Odloží nástroj a následně se opře.

,,Nevěděla jsem, že na tom umíš hrát, hlavně ne, že až takhle dobře. " zvedl lehce koutky.

Loket si dá na opěradlo a tvář si opře o hřbet ruky.

,,Není to nic, s čím bych se chtěl chlubit. " zamračím se.

,,Děláš si srandu? Vždyť máš obrovský talent. " až moc ho chválím.

Měla bych asi přestat.

,,Nemyslím si, mělo by to být mnohem lepší. " proč je na sebe tak tvrdý?

Klidně by se přepracoval k smrti a stejně by si myslel, že to nestačí.
Zakroutím hlavou.

,,Proč vlastně nespíš? " zeptá se.

,,A proč nespíš ty? " odpovím otázkou jak to dělá on.

Začnu se smát, ale já nejsem tak zlá a tak mu odpovím.

,,Žere mě svědomí. " chápavě kývne.

,,Víš už něco? "zeptám se ještě.

Začne mě brnět noha a tak mojí pozici vyměním.
Nikdy nedokážu sedět v klidu.

,,Něco málo ano, ale musíme to ještě ověřit.
Máme už plán, který se uskuteční zítra či pozítří. " už?

Jsem moc ráda, že nemusíme čekat tak dlouho.

,,Doufám, že jsem součástí plánu. " kdyby mě z toho vynechali cítila bych se hůř.

Chci jim pomoct.

,,A mám na výběr? Už jsme tě do toho bohužel zatáhli a chápu, že nám chceš 'pomoct'. " u posledního slova zvedl prsty do pózy, že to myslel ironicky.

Myslela jsem si, že budu muset udělat scénu, ale bylo to snažíš než jsem očekávala.

,,Jde o ples.
Budou tam různé zmetky a boháči.
Ale pokud se nepletu, tak tam bude i Reni. " ucítím naději, že by jsme ji doopravdy mohli najít a taky, že by mohla být zdravá a i psychicky v pořádku.

,,Ale už jdi vážně spát jestli to bude zítra večer, vlastně už dneska. " zasměju se, už je ráno.

,,Musiš být připravená a hlavně ti dneska dáme výcvik a pravidla, takže musíš mít hodně energií. " kývnu a začnu se zvedat z pohodlného křesla.

On se taky zvedne a protáhne se.

,,Děkuji Tae. " zarazí se.

Zapomněla jsem, že nemá rád, když ho někdo takhle osloví.
Na moje překvapení nic neřekl, pouze kývl.

Potom mě obešel a vydal se nahoru nejspíš do pokoje.
Takže ten klučičí pokok patřil jemu.
Kouknu se na noční oblohu skrze čistého okna, ale potom se taky otočím a rozejdu se k pokoji.