Tenká hranice

14. Jablko

Sedíme v obýváku a díváme se na nějaký nesmyslný pořad.
Stejně to moc nevnímám, jak vidím, tak ani ostatní.

Tae se zase někam vypařil, jinak tu jsou všichni.
Ačkoliv se chovají divně.

K. sedí vedle mě a nezaujatě si prohlíží mobil.
Jimin sedí v křesle daleko od nás, přijde mi smutný.

RM ještě něco vyřizuje a tak ho raději necháme pracovat.
Sugar sedí vedle mě a tváří se, že každého nenávidí.

Jedině J.H. je veselý, sedí na zemi a žongluje se dvěma jablky.
Možná, že mají jenom strach.
Přece to ještě určitě nikdy nedělali.
Ale vlastně sama nevím co budeme dělat.
Přestala jsem to řešit.

,,Dej mi jabko. " ozve se Gí vedle mě.

J.H. přestane žonglovat a otočí se na něj.
Usměje se a kousne do obou jablek.
Chlapec se zelenými vlasy se zatváří ublíženě.

Potom se J.H. natáhne a podá staršímu jednu z jablek, přesněji tu červenou.

,,Červené je sladší." řekne a stydlivě se zasměje.

Přišlo mi to strašně roztomilý, ale Sugar to asi tak nevnímal.

,,Debile. " zašeptal a odešel do kuchyně.

Teď se naopak ublíženě zatvářil J.H.
Nechápu proč byl tak hnusný nic špatného neudělal.
Já si sednu vedle něj na zem a rozcuchám mu vlasy.
On se usměje a podá mi červené jablko.
I když na to nemám chuť tak mu poděkuji a převezmu ovoce do ruky.

Za hodinu už máme vyrazit, ale Tae tu ještě není.
Nervozita stoupá a já nevím, jak se mám uklidnit.

Rozhodnu se jít do sprchy.
Na schodech směrem nahoru do pokoje uslyším otevírání vchodových dveří.
No konečně.
Nemám v úmyslu ho pozdravit, prostě jdu dál.

•••

Po sprše se usuším a v ručníku opustím koupelnu.
Chci jít do šatny a najít nějaké vhodné šaty, ale předmět na posteli mi upoutá pozornost.

Prostá bílá krabice se zlatou mašlí.
Jsem možná vyčerpaná, ale tohle tady předtím nebylo.
Třeba když to otevřu, tak mi do obličeje vletí šlehačka.

Nad tou debilní myšlenkou se zasměju a dojdu k posteli.
Rozvážu mašličku a opatrně to otevřu.
Páni.
Jsou to šaty, krásnější jsem ještě nikdy neviděla.

Uchopím do ruky ten sametový materiál a lépe si je prohlédnu.
Větší výstřih na zádech.
Jsou dlouhé až na zem.

Obyčejná šedá barva, která je jedinečná díky kamínkům různé velikosti, které krásně třpytí když dopadne na nich světlo.
Dodává to efekt kdyby ty šaty byly ze stříbra.
Žasnu.
Mrknu na hodiny a zjišťuji, že už je 19:39.
Měla bych sebou hnout.

•••

,,Noro pojď už musíme vyrazit." zavolá na mě ze zdola K.

Nervózně dojdu ke schodům a raději se chytím zábradlí, jednou rukou si nazvednu lehce šaty abych nespadla.
Všichni stojí dole a s lehkým úsměvem mě sledují.

Každý z nich mají černý oblek, vypadají elegantně.
Nejblíž stál Gí, který mě chytl za ruku.
Lekla jsem se ho, vím, že by mi asi nic neudělal, ale jsem prostě srab.
On zvedne obočí a nahne se k mému uchu.

,,Sluší ti to, ale proč máš proboha na sobě tenisky? " zarazím se.

První kompliment, který mi kdy řekl.
A taky stydlivě sklopím pohled kvůli černým tenistkám.

,,Stejně to není vidět. " řeknu.

Je to pravda, šaty jsou dlouhé až na zem a riskovat pád fakticky nehodlám.
On se zasměje a pomalu dojdeme ke dveřím.
Všichni vypadají v klidu, jedině J.H. se tváří nespokojeně, nevím z jakého důvodu.

,,Pamatuj co jsem ti řekl a snaž se to nepokazit." Tae samozřejmě nemohl odpustit poznámku tohoto typu.

Sugar se usmál a řekl ať to neřeším.
Co se to tady kruci děje?
Vím, že je Tae jiný od začátku co jsem tady, ale přece Gí byl ten, který mě chtěl zabít.

Najednou se na mě usmívá a je milý?
Včera mi málem urval zápěstí a teď?
Dojdeme k černé dodávce.
Jimin otevře dveře a my nastoupíme.
Sednu si k oknu a začnu sledovat už tmavou oblohu.
Dneska večer dostanu zpátky nejlepší kamarádku a taky kamaráda.
Teda doufám v tom.