Tenká hranice

37. Zmetek

,,Pojď se napít vody. " zavolala jsem na Tota, který si několik hodin hrál venku a je vidět, že by mu tekutina přišla vhod.

Okamžitě ke mně přiběhl a já mu do misky nalila čistou vodu, následně to položila na zem. Začal pít a přitom vrtěl ocáskem, pohladila jsem ho a postavila se.

Cítím únavu, ale dá se to vydržet. Po rozhovoru s Taem jsem usnula až po čtvrté hodině a byla jsem vzhůru už v osm. Nemůžu se divit, že on ještě nejspíš spí.
Ačkoliv je to divné, protože je přesně 13:04. Zkrátka mi na něm nesedí, že by strávil tolik času v posteli.

Po dlouhé době jsem se rozhodla, že za ním půjdu zda je všechno v pohodě.
Když jsem stála u dveří přemýšlela jsem jestli mám zaklepat, ale co když spokojeně spí a já bych ho jenom vzbudila? Rozhodnu se tedy neklepat a rovnou vejdu do pokoje.
Došla jsem k posteli, ale nebyl tam.

Náhle jsem uslyšela tlumené vzdychy vycházející z koupelny. Zamrzla jsem na místě.

To si ze mě děláte srandu. Jenom jsem tam stála s otevřenou pusou a poslouchala jak vzdychá, připadala jsem si jako úchyl, ale nemohla jsem se hnout.
Zrudla jsem když hlasitě zasténál.

Došlo mi, že bych měla vypadnout, ale zakopla jsem o peřinu, která byla napůl na zemi.

,,Co tady děláš? " zavřela jsem oči a hluboce se nadechla.

Neviděla jsem ho, ale podle hlasu mi bylo jasné, že je naštvaný.
Rychle jsem se postavila a otočila se směrem k němu.
Nemýlila jsem se, měl vztek, ale kdo by se divil? Právě jsem ho slyšela, jak se uspokojoval.
Naberu červený odstín ještě víc.

,,Omlouvám se. " zašeptám a se studem opustím místnost.

•••

Připadám si tak trapně. Ani jsem se mu nepodívala do očí. Nevycházím z pokoje abych ho nepotkala. Cítím se blbě kvůli sobě. Proč jsem neodešla hnedka?
Dveře se otevřou a v nich se objeví Tae.
V ruce drží talíř, který následně položí na psací stůl.

,,Snad ti to bude chutnat. " řekne s lehkým úsměvem.

Nechápu, že i když je na mě naštvaný, tak uvařil večeři a ještě doufá, že mi to bude chutnat.

,,Strašně moc se ti omlouvám, fakt jsem blbá, že jsem tam vlezla..." povzdechnu si.

Omlouvání mi opravdu nejde.

,,Nejsem zmetek Noro. " řekne.

Trochu se zamračím.
Teď nechápu proč to řekl. Není zmetek aby mi to vyčítal a nebo?
Asi mu došlo, že tomu nerozumím a tak se zasmál.

,,Nebudu s tebou hrát na férovou hru. " tak tohle znělo ještě hůř.

Jsem možná unavená, ale pořád mi to nedochází.

,,Teď bych měl já slyšet tebe, aby jsme si byli kvit. " došlo mi to, ale musela jsem se tvářit ještě zmateněji než předtím. Cítila jsem srdce až v krku.
Kruci.

,,Když nejsi zmetek, musíš přece hrát férově, ne? " za tuhle větu bych si nejradši nafackovala.

Jeho úsměv zmizel a zatvářil se překvapeně. Pomalu si sedl vedle mě, ale jenom se na mě díval, nic víc.
Po chvilce jsem však ucítila, jak mě pokládá na postel. Začala jsem zrychleně dýchat a přemýšlela jsem nad tím proč jsem to doprdele řekla.
Rty se otřel o můj krk, zavřela jsem oči a křečovitě jsem položila ruce na jeho hruď, jediný problém byl ten, že jsem zapomněla zatlačit.
V jeho blízkosti je všechno jinak. Vnímám co se děje, že je to špatné, ale nedokážu nic dělat.

Ze začátku jsem vnímala jenom jeho měkké rty a horký dech, však teď jsem ucítila jeho jazyk na mé rozpálené pokožce. Držela jsem se abych nezačala vzdychat. Nemůžu
dopustit aby 'vyhrál'. Vím, že nechce být zmetek a ani není.
Pravou rukou se dostal k mých kalhot a bezproblému rozepl šedý knoflík.
Na nic nečekal a rovnou mi vjel pod tenkou látku.
Zatajil se mi dech a začala jsem se klepat.

Kroužil okolo klitorisu a potom sjel níž aby si navlhčil prsty.
Uvnitř v hlavě jsem nadávala za to, že ho nepošlu do háje, ale cítila jsem obrovskou touhu a nepopsatelný pocit.
Nejprve tam strčil jeden prst a přitom palcem drážděl klitoris.
Silně jsem si zkousla dolní ret.
Po chvilce přidal i druhý prst, ale to už jsem samozřejmě nevydržela a hlasitě zasténala.

Usmál se a přesunul se k mému uchu.

,,Lhal jsem ti...Jsem ten největší zmetek pod sluncem." zašeptal.

Skousl mi ušní lalůček, vyndal ze mně prsty a pomalu se začal zvedat.
Falešně se na mě usmál a následně odešel z pokoje.

Tenhle díl jsem měla napsaný už asi týden dopředu, ale furt jsem s tím nebyla spokojená :D
Poslední tři části (včetně dnešního) jsem původně chtěla spojit, ale bylo by to moc dlouhé a prostě jsem to furt upravovala :D
Doufám, že se vám díl líbil ^^