Tenká hranice

11. Zmizel?

,,Někdo se pokouší dostat do domu. "

Popadne mě za ruku a tahá pryč z pokoje.

,,Kdo? Proč? " v domě je zmatek, všichni pobíhají sem a tam, ale vypadají, že už tím párkrát prošli.

,,Jimine? Převezmu to. " to?

Chlapec s oranžovými vlasy kývne, pustí mě a uteče k hlavním dveřím.
Než si to stačím uvědomit, tak mě Gí chytne a vede někam do neznáma.

,,Můžeš mi říct co se děje? " dojdeme ke starým dveřím.
Nervózně je otevře a hodí mě dovnitř.

,,Nemáme čas....
Jsi v nebezpečím, takže budeš hezky tady a budeš potichu je ti to jasný? "

Chci se zeptat jestli budou ostatní v pořádku, ale on zabouchne dveře a následně zamkne.
Vypadá to tu jako sklad, skříňky a krabice, nic víc.
Začnu procházet po místnosti sem a tam.

Možná, že je někdo v domě a chce jim ublížit.
Zase kvůli mě?
Začnu zběsile ťukat na dveře, kdybych čekala, že se doopravdy otevřou.

,,Kruci. " silou je praštím, ale to jsem dělat neměla, zasáhne mě ostrá bolest.

Chytnu se za bolavou ruku a odstoupím dozadu.
Musím najít cestu ven.
Doufala jsem, že to bude jako v nějakém filmu, kde hlavní hrdinka najde tajný dveře a zachrání ostatní.
Bohužel tohle není film a já nemám hlavní roli.

Zrychlil se mi dech, když jsem uslyšela ten odporný zvuk.
Výstřel.
Ignorovala jsem tu bolest v mém zápěstí a začala bouchat na dveře.
Křičela jsem ať mě pustí a taky ať přestanou, ale nikdo se neozval.
Opět to ticho.

Spadla jsem na zem a začala plakat.
Co když se jim něco stalo?
A já tu sedím zavřená, neschopná pomoci.
Dlouho se nic nedělo.
Ale po chvilce jsem uslyšela kroky mířící ke mně.

Bála jsem se kdo přijde, ale když ten dotyčný začal otvírat dveře tak mi došlo, že 'zloděj' obvykle nemá klíč.
Pořád sedící na zemi jsem pozorovala, kdo se objeví.
Tae.

Nic neříkal a stoupl si přede mě.
Chtěla jsem vstát, ale on mě vzal do náruče.
Omotala jsem ruce okolo jeho krku a v tichosti jsme opustili místnost.
Nesl mě do obýváku, kde mě položil na gauč a odešel.

Vypadalo to tu stejně.
Vrátil se a v ruce svíral hrníček.
Opatrně mi ho předal a sedl si přede mnou na dřevěný stůl.
Chová se mile, což na něj nesedí.
Přišli i ostatní kromě Jina.

,,Co se stalo? " všichni byli zticha a tak jsem se chtěla zeptat.

Napila se a čekala na odpověď.

,,Špatný lidi, chtěli ti ublížit. " odpoví J.H.

Přeběhne mi mráz po zádech.
Je to děsivá představa.

,,A jste v pořádku? Slyšela jsem výstřel.. " tváří se ublíženě.

Určitě se něco stalo.

,,A kde je Jin? " bojím se, že ublížili jemu.

Po vyslovení jeho jména se tvářili ještě hůř.
K. na tom byl asi nejhůře bylo vidět, že plakal a že se musí držet, aby se opět nerozbrečel.
Plakal by kdyby bylo všechno v pohodě? Ne.
Tak co se sakra stalo?

,,Unesli ho."