Tenká hranice

32. Toto?

,,Ale já tam nechci. " narazila jsem hlavou o měkký polštář.

Začala jsem nasávat jeho vůni a přitom přemýšlela.
Momentálně jsem vysvětlovala mou debilní situaci.
Nejvíc mě překvapil fakt, že Gí o tom skoro nic nevěděl. Zvláštní.

,,Ani já nechci aby si tam jela s ním. " slovo s ním řekl opravdu hnusně.

Musela jsem se zasmát. Kvůli nedostatku kyslíku zvednu hlavu a sednu si do tureckého sedu.

,,Proč se směješ? "

Nad tím se zasměju ještě víc.

,,Někdo tady žárlí. " lehce ho bouchnu do ramena.

Spíš je to trapný způsob, jak se ho dotknout. Teďka bych čekala, že bude dokazova opak.

,,Máš pravdu, žárlím. " aspoň, že si to přiznává.

Zavrtím hlavou a věnuji mu pusu na tvář.

,,Nemáš důvod, nemám ho ráda. " vím, že to jsou silná slova, ale cítím to tak.
On se usměje a sedne si blíž.

,,To neříkej, zase tak špatný není. " uznávám, že když jsem byla malá choval se ke mně hezky.

Kývnu a následně zívnu.
Chytnu ho za levou ruku, kde má hodinky.
,,Už je 23:21? Musím už jít. " Tae řekl, že vyrážíme brzo ráno, takže bych už měla jít spát.

Začnu se zvedat, ale on mě stáhne zpátky.
Skončím v jeho náručí.

,,A co pusa? "

Přišel mi strašně roztomilý. Zvednu hlavu a dám mu rychlou pusu na rty.
Čekala jsem, že mě pustí, ale místo toho zesílil stisk, samozřejmě tak aby mi neublížil.

,,Tak to asi nepůjde. " zašeptá u mého ucha.

Ucítím jeho teplý dech na mém krku.
Následně jsem cítila jeho měkké rty na mé pokožce. Začal mi dávat jemné polibky.

,,Sugar už v-vážně musím. " trochu se mi začal třást hlas.

Nevadilo mi to, bylo mi to příjemné, ale nechtěla jsem aby zašel dál.
Ale u něj víte, že vám rozumí. Pomalu mě pustil.Já ho na oplátku políbím na rty.
Přece chtěl pusu na dobrou noc.
Když se odtáhneme, tak mě pohladí po vlasech.

,,Spi u mě dneska, prosím ." trochu se zamyslím.

Už jsem po hygieně a mám i pyžamo, tak proč ne? Kývnu a on mě položí do postele, následně nás přikryje.
Nalepím se na jeho hruď a on mi dá pusu do vlasů, dělá to často.

,,Dávej na sebe pozor. " bojím se, že se mu něco stane.

Ale věřím, že se navzájem ochrání.

,,O mě se neboj. " ale bojím.

Více se k němu přitulím a zavřu oči.

,,Sladké sny. " to bylo to poslední co jsem slyšela.
•••
Ráno

,,Tak už pojď! " křikl na mě J.H.

Já jsem potřebovala ještě pár věcí na cestu. Gí vzal mojí tašku a odnesl dolů.

Já se hluboce nadechla a následovala ho.
S klukama jsem se už rozloučila, takže mi jenom popřáli příjemnou cestu a bohužel už museli jít pracovat. Gí podal V tašku a potom přišel ke mně a silně mě objal.

,,Budeš mi chybět. " zašeptal.

Jedu pryč jenom na týden, ale i tak mě to těší.
Chci mu něco říct, něco důležitého, ale nejde mi to.
Zkoušela jsem to i předtím, ale nikdy mi to nevyšlo.
Ale slíbila jsem si, že bez toho neodjedu.

Překonala jsem knedlík v krku a špatný pocit.

,,Miluji tě. " zašeptala jsem.

Poprvé jsem to vyslovila. On se odtáhl a široce se usmál.
Naklonil se a jemně mě začal líbat.

,,Já tebe taky. " chvilku jsme ještě zůstali v objetí, ale Taeho to už asi přestalo bavit.

Celou dobu jsem cítila jeho nenávistný pohled.
Naposledy mě políbí do vlasů, následně se otočím a vydám se za Taem do auta.

•••

Celou cestu mlčel, jenom mi řekl, že se můžu po domě pohybovat libovolně, ale ať nechodím mimo dům.

Jenom jsem kývla a zapla rádio. Zrovna tam hrála písnička 'We are the hearts'.
Najednou Tae začal zpívat. Překvapilo mě to. Nevědomky jsem se začala usmívat.
On se na mě na okamžik podíval, ale potom se opět věnoval řízení.

,,Co se směješ? " řekl pobaveně.

Hlas má dobrý, ale rozesmálo mě fakt, že vůbec zpívá, hlavně s radostí.

,,Hezky zpíváš. " pochválím ho.

Otočí se na mě a usměje, ale bylo poznat, že opravdu od srdce.
S trochu rudou tváří se otočím k oknu a začnu s ním zpívat.

•••

Stáli jsme před menším barákem okolo lesa.

,,Bude tam s námi ještě někdo. " řekne Tae a tašku si vezme do ruky.

Kdo?
On otevře dveře a společně vejdeme.
Sundáme si boty a dojdeme do obýváku, který je propojený s kuchyní.

Je to tu moderně zařízené.
Tae položí tašku na šedý gauč a rozhlédne se.

,,Kde jsi kamaráde? " řekne nahlas.

Najednou uslyším, jak někdo rychle zbýhá schody.
Náhle se vynoří štěňátko, sněhově bílé barvy.

Okamžitě skočí k Taemu a radostně začne vrtět ocáskem.
Přiznávám, že roztomilejší věc jsem nikdy v životě neviděla.
Vypadali spolu strašně krásně.

,,Pojď. " přijdu k nim blíž a taky si dřepnu.

Pohladím psa a on už nejspíš neví ke komu více přitulit.

,,Jak se jmenuje. " zeptám se.

On se usměje a pohladí pejska za ucho.

,,Toto. " začnu se smát.

,,Nesměj se, vždycky jsem chtěl mít psa, který se bude jmenovat Toto. " je milé, že na to nezapomněl.

Tenhle týden začal docela dobře, ale jak jsem čekala, tak to pokazil.

Nakonec jela s Taem, omlouvám se když někdo chtěl Gí, ale něco mě napadlo a tak potřebuji Taeho xD
Samozřejmě pejsek nemůže chybět :D
Snad se díl líbil ^^