Tenká hranice

30. Chci

Jiminův pohled

Šel jsem na zahradu si provětrat hlavu.
Strašně mě mrzí, jak jsem se zachoval.
Chci mu to vysvětlit, ale to by byl naštvaný na bratra a to já nechci.
Nemůže s ním mít špatný vztah, když je poslední osoba z jeho rodiny.

Dojdu k lavičce, která je na moje překvapení obsazená.
Sednu si vedle něj a začnu si ho prohlížet.
Jak jsem to mohl takhle posrat?
Proč jsem se nezachoval jako sobec?

Teď bych ho mohl objímat a říkat, jak moc mi na něm záleží.
Vidět jak se usmívá a je šťastný díky mě.

Místo toho tu sedí jako tělo bez duše a to jenom kvůli mé pitomosti.
Dostal jsem možnost mu dokázat svou lásku, dostal jsem šanci.

A nevím zda mi potom všem odpustí.
Nora mi řekla ať mu řeknu co cítím, ale co když to nebude stačit?
Ale co jiného mi zbývá?

,,Vím, že jsem ti ublížil a ani nemůžu popsat, jak moc mě to mrzí... Ale to co jsem ti řekl jsem nemyslel vážně, lhal jsem ti. " znělo to hůř než jsem si myslel.
Teď si o mě bude myslet, že jsem lhář.

,,A můžeš mi říct důvod? " zeptá se potichu.

Co mu na to mám říct?
Kdybych mu řekl pravdu, tak by tohle bylo zbytečné.
Bylo by to snazší, ale ranilo by ho to.

,,Promiň, ale ne. " sklopím pohled.

On se ironicky zasměje a zatřese hlavou.

,,Je smutné, že ti nestojím ani za vysvětlení." bolí to.

Jak dlouho už k němu něco cítím?
Nevím přesně, nejspíš už od první chvíle.

Bál jsem se, že ho kvůli vztahu ztratím a teď mám opravdu pocit, že mezi nás postavil stěnu.

Tak moc chci začít od začátku.
Proč jsem si to vůbec vymýšlel?
Proč zrovna tohle?
Chtěl jsem aby to ukončil on sám, protože jsem měl pocit, že to Taemu dochází.

A on přitom nic netušil.
I debil by si všiml, že byl šťastnější, ale jeho tyhle věci nezajímají.
Nezajímá ho jak se cítí, tak proč by to mělo zajímat nás?

,,Věříš mi? " zeptám se ho.

Chvilku je ticho.

,,Já už sám nevím, nejdřív mi řekneš, že nejsi na kluky a potom, že ano.
Říkal jsi, že mě máš rád a potom, že ti znechucuje pomyšlení se mě dotknout.
Bojím se, že mi teď řekneš ať ti věřím a dopadne to stejně" má pravdu.

Divím se, že mě vůbec poslouchá.
Tak moc mi na něm záleží.

,,Nikdy jsem ti neměl lhát, strašně mě to mrzí.
Věř mi, že jsem měl důvod, jenom je to složité.
Každý den nad tím přemýšlím a vyčítám si to.

Chci se dívat, jak se vedle mě ráno probouzíš.
Chci vidět tvůj krásný úsměv.
Chci tě objímat a cítit se v bezpečí.
Chci být důvodem pro tvoje štěstí.
Chci tebe..."

Řekl jsem všechno co jsem měl na srdci.
Teď jenom čekat.

On se najednou zvedne z lavičky.
Stoupne si přede mě a jenom se mi dívá do očí.

,,K-Kam jdeš? " nechci aby odešel a opět se mi vyhýbal.

Nezvládnu to.
On se lehce zasměje.

,,Přece když budu u tebe spát, ať mě vidíš se ráno probouzet, tak potřebuju pár věcí jako pyžamo a taky-" ani ho nenechám domluvit a silně ho obejmu.

,,Děkuji. " zašeptám mu do hrudu.

Tak moc to pro mě znamená.
Je mi jedno jestli to V zjistí.
Už ho nikdy neopustím.

Jsem teďka na všechny nějaká hodná :/ :D
Každopádně jsem dostala prosbu ať jsou spolu... Takže splněno xD
Samozřejmě jsem s nima neskončila... A taky jestli bude zájem (což hádám, že ano xD) tak bych napsala 15+ část, ale uvidíme :D
Snad se dnešní (nudný) díl líbil ^^