Tenká hranice

4. Změna

Útulný bílý pokoj.
Nábytek z tmavého dřeva a velká okna, skoro až na zem.

Vlastní koupelna a šatník, který vypadá spíše jako nákupní centrum.
Je zvláštní, že už to není ten starý žlutý pokoj pro holčičky.
Místo hraček tu mám sadu na malování a taky stojan postavený vedle oken.

Jak ví, že ráda maluji?
Převléknu se do oblečení, které jsem našla v šatně a padnu do postele.
Mám z toho divný pocit, hlavně nevím proč mě unesli 'násilím'.
Co tak najednou?

Naposledy mě chtěli vidět, když mi bylo patnáct nebo šestnáct let.
Trvalo jim to přes tři roky, ale na tom už nezáleží.
Uběhne hodina a já začínám mít hlad.
S nechutí se zvednu a pomalu otevřu dveře.

Zkontroluji pravou, následně levou stranu a když usoudím, že tu nikdo není rozběhnu se ke schodům.
Kolik je vůbec hodin?
V přízemí je ticho, což je zvláštní.
Na moje překvapení někdo sedí v kuchyni.

Dojdu blíž a pozdravím osobu, která si něco čte.
Zvedne pohled a chladně se na mě podívá.
Jenom se dívá a po chvilce vrátí hlavu do původní polohy.
Nad tím gestem jenom protočím očima.

Předtím jsem si myslela, že celý byt zůstal stejný, ale jak vidím, tak každý místnost je předělaný.

,,Dáš mi prosím něco k jídlu? " ptám se na to i z toho důvodu, že vůbec nevím, kde co je a i kvůli tomu, že si tu přijdu jako na návštěvě.

Vstane a přitom nic neříká.
Když jsem byla mladší vždycky o něčem mluvil a pořád se tak vesele usmíval, mrzí mě, že se až takhle změnil.

Sednu si na židli a přitom si prohlížím kuchyň.
Pouze do chvíle než na stůl přistane miska, mléko a cerealie.
Dobře v tomhle zůstal stejný.

,,Proč jste se tak změnili? " zeptám se na otázku, která mě zajímá už od začátku.

Zarazí se u čtení a zvedne pohled na mě.
Oči bez štěstí.

,,My jsme zůstali stejní. Kdo se změnil jsi jedině ty Noro. " v ten moment přišli kluci.

Přesněji Jimin, K. a J.H. , smáli se a různě blbli.
Chlapec s červenými vlasy se zvedl a s nečitelným výrazem odešel.

___

Měla jsem větší pauzu, ale už jsem zpět a chci aby části vycházeli pravidelně :)