Tenká hranice

27. Výlet

O týden později

Bojím se vycházet z pokoje, bojím se jeho.
Vyhýbám se mu, ale vím, že to nemůžu dělat věčně.
S nikým moc nemluvím, ne z toho důvodu, že bych se je bála, ale když jsou tam oni je tam i Jin, protože musí být pod dozorem.

Ke mně chodí Sugar abych tu nebyla sama za což jsem mu vděčná.
Rozumím si s ním.
Dokáže mi vyčarovat úsměv na tváři.

Dveře od mého pokoje se otevřou, ale já to neřeším a maluji si dál.

,,Co to bude až to bude? " Gí přijde blíž a nakoukne mi přes rameno, hlavu si následně položí na moje rameno.

Poslední dobou mě velice překvapuje.
Překračuje osobní prostor a to často, což mě nějakým způsobem nevadí.
Podívám se na svůj 'výtvor'.
Je tam náznak klučičí tváře.
Všechno je černou, šedou a červenou barvou.

,,Víš, že sama nevím. " usměju se.

Do prázdné ruky popadnu hrníček a napiju se ještě teplé čaje.
Sugar se odtáhl a odešel do mé šatny.
Po chvilce se vrátil a v ruce držel nějaké oblečení.

,,Jdi se převléknout prcku, jedeme na výlet. " řekl.

Odložila jsem štětec na místo a nechápavě se na něj podívala.

,,Nikam nejedu. " nemám náladu.

Hlavně mi to nepřijde jako skvělý nápad.

,,Jsi zavřená v pokoji už několik dní, takhle to dál nejde....Padej do koupelny se převlíknout." podal mi hadry do ruky.

Mlčím, možná má pravdu.
Ale co když opustíme dům a něco se nám stane?
Co bych dělala kdyby se mu něco stalo?

,,Já nechci. " chtěla bych s ním někam jet, ale co když se prostě něco příhodí?
On se zasměje.

,,Nemusíš do koupelny, můžeš se převlíknout i tady, ale nemůžu ti slíbit, že se nebudu dívat. "
Protočím očima a zasměju se.

Otočím se a dojdu do koupelny, kde se oblíknu a trochu se upravím.

Vrátím se do pokoje v černých džínách, bílém tričku a s černou mikinou s kapucí.
Mohl by mi oblečení vybírat častěji.

,,Nezabije tě Tae? " jak ho znám, tak se ho vůbec nezeptal.

On dojde ke dveřím a chytne za kliku.

,,Když se to nedozví, tak ne. "

Tajná akce, tak to bude zajímavé.

•••

,,Už? "

,,Za chvilku. " jedeme autem už přes hodinu někam do neznáma.

Gí si vyloženě užívá toho, že mi to neřekne.
Auto zajede na cestičku mezi stromy.
Najednou zatočí a zcela zastaví.

,,Jsme tu. " řekne.

Vystoupíme z auta a on zamkne.
Začnu se prohlížet kolem sebe.
Ticho a příroda, prostě krása.

,,Tak pojď. " najednou mě chytne za ruku a proplete si se mnou prsty.

Zrudnu a on mě začne vést.
Chová se opravdu zvláštně.

•••

Celou cestu jsme si povídali.
Když jsme vyšli z lesa uviděla jsem krásně modrou oblohu a menší propast pod námi.

Kdybychom byli na nejvyšším místě, dole jsou stromy a jestli se nepletu tak i voda.
Vypadá to tu perfektně.
On mi pořád ruku nepouštěl a dovedl ke skále kam jsme se posadili, přišlo mi to tu povědomé.