Tenká hranice

19. Debilní emoce

O týden později:

Pohled K.

,,Nechoď tam." chtěl jsem zaklepat na dveře, ale Gí mě v tom zabránil.

Měl v ruce hrníček, tipoval bych čaj.
Přišel ke mně a opřel se o dveře.

,,Chtěl jsem s ní jenom mluvit. " to co se jí stalo... Nedokážu si představit jakou bolest teď prožívá.

Ale potřeboval bych to taky.
Bojím se o bratra, vím, že je v nemocnici, relativně v pořádku, ale strach je strach.

,,Teď musí být v klidu, snad chápeš. " chápu to, ale už je to skoro týden.

Ačkoliv v tomhle případě je to pořád málo.

,,Tak proč tam chodíš ty? " celý den je u ní.

Někdy dokonce spí v křesle vedle postele.
Chrání ji, což je zrovna u něj zvláštní.
Zatřese hlavou a usměje se.

,,Jdi raději za Jiminem. " řekne a zaleze do pokoje.

Já zrudnu když si vybavím při čem nás tu noc vyrušili.
Ale tady je to v pořádku, nesoudí vás.

Vrátil jsem se tedy do pokoje kde ležel Jimin na posteli.
Lehl jsem si vedle něj.
Pořád měl na tváři modřiny a jizvy.
Ošklivý pohled, samozřejmě je pořád krásný, ale je zraněný a to mě ničí.
V polospánku si něco zamumlal, ale následně otevřel oči.

Podívá se na mě a usměje se.
Věnuje mi polibek do vlasů a posadí se.

Zvedne se a vydá se do koupelny.
Taky se posadím a povzdechnu si.
Od té doby co spolu chodíme, takže už týden se chová divně.

Ráno mi dá buď pusu na tvář, nos nebo čelo a potom když ho chci během dne políbit, tak mě odstrčí a místo toho mě obejme.
Je to zvláštní, ale zase mě drží za ruce a říká, jak mě má moc rád.
Matoucí.
Vrátí se a ladně ke mně dojde.

,,Copak? " sedne si vedle mě a pohladí mě po ruce.

Nechci se hádat už teď, kvůli maličkosti.
Třeba si to jenom namlouvám.
Sednu si na jeho klín jako prvně, za což se trochu stydím a hlavu si položím na jeho rameno.
Po chvilce mu začnu věnovat polibky na krk.

Následně mu kůži jemně kousnu a on tiše zasténá.
Nazvedne mě a položí na postel.
Nahne se a vášnivě mě políbí.
Chybělo mi to.

Přesune se na můj krk, kde mi nechává všude značky na památku.
Začne mi nazvedávat tričko, ale v ten moment přestane.
Odtáhne se, ale takovým způsobem, že stojí skoro u dveří.
Zvedne pohled a smutně se na mě podívá.

•••

Pohled Gí

Vešel jsem do pokoje a zavřel za sebou dveře.
Sednu si do křesla přímo vedle postele a hrníček s černým čajem jsem odložil na noční stolek.
Nora krásně spala.
Vlastně už nedělá nic jiného, spí a brečí.

Ale čemu se divit?
Prošla peklem a to mě ničí.
V noci se probouzí s křikem, volající její jméno.
Snažím se jí uklidnit, ale někdy to prostě nejde.
Pohladím ji po tváři a ona otevře své oči.

,,Dobré ráno. " usměju se.

Ona se posadí do tureckého sedu a prohrábne si vlasy.

,,Dobré ráno i tobě. " lehce se usměje.
Podám ji hrníček ještě s teplým čajem do ruky.

,,Děkuji ti moc. " napije se.

Já jenom kývnu.
Ona po chvilce čaj vrátí na noční stolek.

,,Nemyslím jenom ten čaj, děkuji ti za všechno, hlavně, že jsi tu semnou." trochu se usměje.

Jsem šťastný, že mohu vidět její úsměv.

,,Rád jsem se o tebe postaral. " usměju se.

Ona jenom zatřese hlavou.

,,Proč? Proč se chováš najednou tak hezky? Přece jsi mě nesnášel." mrzí mě, že to takhle vnímá.

Možná jsem se nechoval moc ukázkově, ale nevěděl jsem, že až takhle.

,,Tohle neříkej, nikdy bych nedokázal tě nenávidět.
Záleží mi na tobě Noro, ani nevíš jak moc. " asi bych neměl říkat všechno.

Ona překvapením pootevře rty a roztomile se usměje.
Chce něco říct, ale ozve se obrovská rána z chodby, kdyby někdo silou zabouchl dveře.
Usměju se na dívku a vydám se na chodbu.
Naskytne se mi pohled na rozzlobenýho chlapce s černými vlasy.

,,Debile! " zakřičí ještě K.

Nechápu.
Tvaří se dotčeně.
Vydá se po schodech dolů a opustí tenhle dům.

Ahoj^w^
Gí je nějak moc milý k naší dívce, no ne? xD
A co Jimin a Kookie?
Snad se díl líbil ^^