Other Slytherin girl II. ✔

P R O F E S O R K A ? N E !

Počet slov:546
25 let/26.června 1985

×o 4 roky později×

,,Millie, máš tady dopis!" křikl na mě Remus z pokoje. Otráveně jsem zasténala a otočila se se zavřenýma očima na bok. V žádném případě se mi nechtělo vstávat.

,,A ta sova je zřejmě naštvaná!"

,,Tak ať si počká," zabručela jsem si sama pro sebe a ještě se hlouběji zavrtala do peřin.

Pak jsem uslyšela, jak Remus jde po schodech nahoru, a pak se postel prohnula.

,,Máš tu dopis," zašeptal mi do ucha a jeho dech mě zašimral.

,,Mmm."

Ozval se tichý smích.

,,Mě to nezajímá..." zahuhlala jsem.

,,No, takže je ti jedno, že ti přišel dopis z Bradavic?"

,,Remusi," zasténala jsem a otočila se k němu, ,,já už ale do Bradavic nechodím."

Tentokrát se zasmál hlasitěji.

,,Jen si ho přečti." Zasténala jsem a promnula si oči. Vzala jsem si dopis, který mi podával Remus a otevřela ho.

Ihned jsem poznala Brumbálovo písmo. Jakmile jsem dopis přečetla, vykulila jsem oči a zalehla zpět do peřin.

,,Co se tam píše?" zajímal se Remus. Podala jsem mu dopis.

,,Chce, abych nastoupila na místo v profesorském sboru. Byl by rád, kdybych vyučovala obranu proti černé magii," zamumlala jsem omámeně.

,,Tak to je výborné. Přijmeš to, ne?" ujišťoval se.

,,Já nevím." otočila jsem se k němu, ,,Jsem smrtijed. Jsem Raddleová. Používala jsem černou magii. Měla jsem už být v Azkabanu za používání kleteb, které se nepromíjejí."

,,A přes to všechno ti Brumbál dává šanci," usmál se na mě.

,,Já vážně nevím. Po obědě se za ním stavím..."

•••

Bylo kouzelné procházet znovu branou bradavické školy. Vidět studenty, kteří si užívají volna, protože mají po zkouškách.

Někteří studenti mě překvapeně pozorovali, jiní mi nevěnovali žádnou pozornost, a já došla do Brumbálovny pracovny.

Nevěděla jsem heslo, ale naštěstí šla kolem Minerva McGonagallová.

,,Paní profesorko!" zavolala jsem na přísně vyhlížející ženu s vlasy sepnutými do pevného drdolu.

,,Slečno Raddleová! Co tady děláte?" podivila se, ale přesto mi věnovala jeden ze svých vzácných úsměvů.

,,Potřebuji mluvit s profesorem Brumbálem, ale nevím heslo. Týká se to mého místa v profesorském sboru," vysvětlovala jsem jí.

,,Maxovy maxižvýkačky," řekla a přede mnou se zjevily schody.

,,Děkuji, paní profesorko!" Vystoupala jsem nahoru. A pak zaklepala na dveře. Zevnitř se ozývaly hlasy, ale já přesto uslyšela zřetelné: ,,Dále."

Vstoupila jsem a naskytl se mi pohled na muže v černém hábitu, černými vlasy a kamennou tváří. Naproti němu seděl starší muž se stříbrnými vlasy i vousy a půlměsícovými brýlemi, za kterými jiskřily jasně modré oči.

,,Můžete jít, Severusi," pokynul mému bývalému spolužákovi Brumbál. Severus se otočil na podpatku a zavířil svým černým pláštěm.

,,Ahoj."

,,Ahoj."

A pak prošel dveřmi.

,,Slečno Raddleová," usmál se Brumbál, ,,posaďte se."

,,Děkuji, pane," učinila jsem tak.

,,Co vás sem přivádí?"

,,Váš dopis."

,,Pročpak?"

,,Totiž, nevím, jestli jsem zrovna já dobrá adeptka pro to, abych vyučovala obranu proti černé magii."

Brumbál mlčel, jen mě sledoval.

,,Chci říct, jsem sestra nejmocnějšího černokněžníka. Patřila jsem ke smrtijedům. Používala jsem černou magii. A jen díky vám unikla Azkabanu za používání kleteb, které se nepromíjejí."

,,Máte své zkušenosti s černou magií. A jestli o ní něco víte, můžete pak své žáky připravit na to, jak jí čelit," řekl klidně Brumbál.

,,Nemám z toho dobrý pocit, profesore. Najde se někdo lepší než já, tím jsem si jistá," usmála jsem se.

,,Budiž. Ale to místo na vás bude stále čekat."

Zase jsem se nějak dala do psaní, poslední dny nedělám nic jiného než píšu, píšu a píšu😄
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka