Other Slytherin girl II. ✔

K E N T A U R

Počet slov:656
32 let/26.května 1992

Letěla jsem před oběma chlapci a jejich psím společníkem. Občas jsem sedla Harrymu na rameno a naslouchala rozhovoru chlapců.

,,Jít do lesa... pche! Až se to dozví můj otec... tohle je práce pro slouhy!" Draco naštvaně kráčel kupředu, držel lucerničku a Harrymu nezbývalo nic jiného, než následovat ho.

,,Proč nám nedali jiný trest? Proč jsme museli zrovna do Zapovězeného lesa? A kvůli blbým jednorožcům?!" rozčiloval se Draco a vztekle nakopl kámen.

Znovu jsem vzlétla od Harryho a přestože jsem se trochu vzdálila od chlapců, nemohla jsem neslyšet jejich rozhovor.

,,Kdybych tě neznal, Draco," říkal právě pomalu Harry, ,,myslel bych si, že máš snad strach."

,,Já ale nemám strach!" ohradil se Draco. Vtom jsme zaslechli křupnutí větvičky a zavytí vlka. ,,Co to bylo?! Tesáku, pojď..." Draco se vůbec nebál. Ne, vůbec ne...

Když vtom jsem to uviděla. Osoba zahalená v kápi byla skloněná nad mrtvým jednorožcem a jako upír mu pila krev. Draco zaječel, otočil se na patě a s Tesákem běžel pryč.

Mozkomor to být nemohl... napadla mě ale ještě jedna osoba....

Má doměnka se potvrdila, když malý Harry usilovně tiskl svou ruku k jizvě na čele. Nevěděla jsem, co mám dělat, zda letět pro ostatní, nebo zůstat u Harryho a snažit se ho chránit.

Rozhodla jsem se pro tu druhou možnost. Jakmile jsem viděla, že Voldemort zvedá ústa - dosud na nich měl stříbrnou jednorožčí krev - od své oběti, a koutkem oka spatřila, že Harry už nepozoruje Voldemorta, ale snaží se utlumit bolest na čele, proměnila jsem se.

Na sobě jsem měla cestovní plášť, ze kterého jsem pohotově vytáhla hůlku a namířila ji na svého bratra, z kterého se stávala ještě větší stvůra.

Než jsem však stačila pronést zaklínadlo, ozvalo se dunění kopyt a před námi stál majestátní kentaur. Vzepjal se na zadních a Voldemort se dal na útěk.

Harry se pomalu zhroutil. Rychle jsem ho podepřela a sledovala kentaura, který se smutným výrazem sledoval mrtvého jednorožce.

,,Už mu nepomůžeme, že?" zeptala jsem se ho. Kentaur ke mně přistoupil.

,,Ať si mladý Harry Potter sedne na můj hřbet," pobídl mě a já s velkou obtíží Harryho posadila na kentaurův hřbet. Firenze - jak se mi představil - mi díkybohu pomohl.

,,Byl to Voldemort, že ano?" vyslovila jsem nahlas svou obavu. Firenze přikývl a pomalu, tak, abych mu stačila, šel cestou, po které jsme přišli.

,,Je to nesmírná ohavnost, zabít něco tak čistého, jako je jednorožec. Krev jednorožce -"

,,Mě udrží při životě, i kdybych umírala," doplnila jsem ho a povšimla si, že se Firenze zastavil. Přede mnou stáli dva další kentauři a zlostně na Firenzeho shlíželi.

,,Firenze!" vykopl zadníma nohama tmavší kentaur. ,,Co to vyvádíš? Neseš na zádech člověka! Jako obyčejná mula!"

Firenze si odfrkl. Bylo nepříjemné sledovat kentaury. ,,Tohle je Harry Potter. Byl v nebezpečí -"

,,Vždyť je tu s ním nějaká čarodějka," kývl na mě ten druhý kentaur a zahrabal kopytem.

,,Tak se běžte podívat na toho jednorožce!" Firenze rozčileně zařehtal. ,,Copak jste neviděli nic, co se v lese poslední dobou děje?"

A poté se řítil cestou dál, jako by snad zapomněl, že má na hřbetě zesláblého Harryho. Rozeběhla jsem se za ním a nechala tam kentaury zaraženě stát.

Po chvíli jsem ho dohnala a z dálky uviděla, jak mu Harry slézá ze hřbetu a připojuje se k Hagridovi a ostatním. Firenze se vzepjal a pak odcválal do nočního lesa.

Proměnila jsem se zpět v sovu a zaletěla za Harrym. Trochu se lekl, když však poznal, že jsem to já, pohladil mě.

Chlapec s jizvou na čele pak ostatním vyprávěl to, co viděl, dokud jsme nedošli k Hagridovu srubu. Hagrid pro jistotu studenty doprovodil až k bráně a já se zahleděla na sovinec.

Možná se mi to jen zdálo, připadalo mi ale, jako bych viděla něčí siluetu. Hned, jak byly děti uvnitř, proměnila jsem se do lidské podoby. Pak jsem se rozloučila s Hagridem a také vešla do hradu.

Uvnitř bylo ticho a chodbu osvětlovaly jen louče. Potichu jsem prošla Vstupní síní, když mě někdo přitiskl ke zdi.

Taaak, máte typy, kdo by to asi mohl být?^^
Původně jsem to tady nechtěla ukončit, ale rozhodla jsem se, že vás nechám trochu napnuté:D
Doufám, že se vám díl líbil:)
A děkuju za 5K reads!❤❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka