Other Slytherin girl II. ✔

D Á R E K A S O V A

Počet slov:586
31 let/17.března 1992

,,Hermi, já -"

,,Rone, tady v téhle knize nic nebude. Půjdu se podívat po jiné," zaslechla jsem Harryho, který vstal a ztratil se za regály knih. Oddechla jsem si.

Přišly jsme ke stolku, u kterého seděl Ron.

,,Rone, tohle je Millie. Millie, tohle je Ron Weasley," představila nás Hermiona.

,,Ahoj Rone, moc ráda tě poznávám," usmála jsem se a podala zrzavému chlapci ruku.

,,Těší mě, Ron. Ron Weasley," zamumlal zrzek a stiskl mi ruku. Soustředila jsem se a mé vlasy se změnily na zrzavou barvu. Rona to viditelně ohromilo.

,,Páni! Jak to děláte?" ptal se zvědavě.

,,Už jsem se s tím narodila. Jsem metamorfomág. Dokážu měnit vzhled svých vlasů nebo obličeje," předvedla jsem mu žvýkačkově růžové vlasy a prasečí rypák. Smál se.

,,To je skvělé! A... nedá se to naučit?"

,,Ne, Rone. S tím se musíš narodit," vysvětlovala jsem mu trpělivě. Ron mi připadal roztomilý.

,,A co vy zde vlastně děláte? Učíte nějaký předmět, který my zatím nestudujeme?" zajímal se Ron. Hermiona se někam vytratila.

Zasmála jsem se. ,,Ale kdepak. Mohla jsem učit obranu proti černé magii, ale přenechala jsem ji profesoru Quirrellovi."

,,Hodiny s ním jsou vtipné. Koktá," ušklíbl se Ron.

,,Ale no tak. Není pěkné, když se směješ cizímu neštěstí. Co tady vlastně děláte?"

,,Hledáme informace o Nicolasi Flamelovi. Nevíte o něm něco?"

Nicolas Flamel... Nicolas Flamel...

,,Promiň, Rone, ale na dějinách jsem nikdy nedávala pozor," zasmála jsem se.

,,To já taky nedávám pozor," přikývl Ron, ,,jen Hermiona."

,,Ach, Hermiona... Ta je pozoruhodně chytrá," usmála jsem se, ,,do mého ročníku chodila dívka, které je Hermiona podobná. Také byla tak chytrá a vzorná..." vzpomněla jsem si na Lily. Úsměv mi v tu chvíli spadl.

,,Rone, omlouvám se, ale už budu muset jít, nezlob se," omlouvala jsem se mu.

,,Dobře. Mějte se hezky, nashledanou," usmál se.

,,Ať se ti daří, Rone..."

•••

32 let/22.března 1992

Mé 32. narozeniny byly snad nejpodivnější ze všech mých narozenin. Nepořádala jsem žádnou oslavu, ale soustředila se na proměnu v sovu. Sova je opravdu praktická, má křídla, a navíc byla mým prvním patronem.

Za necelý týden jsem udělala neuvěřitelný pokrok a cítila se blíže k cíli než kdy dřív. Taky na mně muselo být vidět, jak jsem unavená.

Právě jsem si říkala, že se naposledy pokusím proměnit se v sovu a pak to pro dnešek zabalím, když mi výreček zaťukal na okno.

Přešla jsem k oknu a otevřela ho. Výreček měl v zobáku dopis a přinesl nějaký balíček. Obě věci jsem si od něj převzala a dala mu krekru. Výreček odletěl. 

Otevřela jsem dopis.

Milá Millie,
přeji Ti všechno nejlepší k Tvým 32.narozeninám. Doufám, že si je užiješ a že zase někdy navštívíš Bradavice.
A ano, tentokrát jsem nezapomněl na to, kdy máš narozeniny.

               Severus

PS: Doufám, že tuhle knihu ještě nemáš.

S úsměvem jsem odložila dopis a nedočkavě roztrhla balíček. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou, když tam ležel další dopis a kniha nikde.

Dělal jsem si legraci. Pro tu knihu si budeš muset zajít ke mně. Takže máš další důvod, proč navštívit Bradavice.

Severus

Teď jsem byla odhodlaná ještě více a znovu si stoupla ke stolku, na kterém byla kniha, a zkusila to ještě jednou.

Po těch měsících, kdy jsem vařila lektvary, meditovala a pronášela různá zaklínadla, jsem doufala, že to už dotáhnu do konce.

Pevně jsem přitiskla víčka k sobě a soustředila se. ,,Consecratio." Myslela jsem na to, že jsem sova, viděla jsem samu sebe, jak letím... a najednou se cítila nějak lehčí.

Otevřela jsem oči a podívala se kolem sebe. Všechno mi připadalo zvláštně veliké a i tu knihu jsem měla nějak moc u sebe...

A v tu chvíli mi došlo, že jsem se opravdu proměnila v sovu. Už jen to, že mám sněhově bílá křídla, mě ujistilo v doměnce, že jsem opravdu sova sněžná.