Other Slytherin girl II. ✔

N I T R O B R A N A A D R U H Ý Ú K O L

Počet slov:575
34 let/24.února 1995

Dnes se konal druhý úkol. Já a Severus jsme zůstali v hradu, protože mi připomněl, že bychom už konečně mohli začít trénovat nitrobranu. Když jsem namítla, že se dnes koná druhý úkol, sdělil mi, že to stejně nic zajímavého nebude.

'Co je tak zajímavého na tom koukat hodinu na prázdné jezero?' řekl na to, a tak jsem nad tím jen pokrčila rameny. Víc mi o druhém úkolu neřekl.

Proto jsme, jakmile všichni vyšli z hradu ven a zamířili k jezeru, hned začali trénovat s nitrobranou. Byla jsem trochu nervózní. Přece jenom, od školních let mi přibylo dost vzpomínek a opravdu jsem netoužila po tom, aby některé Severus viděl. Stačí, že mi často leze do hlavy.

,,Legilimens!" Kabinet se mi před očima rozplynul a já začala propadat do první vzpomínky, při tom jsem se snažila Severusovi ubránit.

V náručí jsem chovala malého Draca, který se na mě zvědavě díval a malou pěstičku si strkal do úst. Usmívala jsem se.

Pak se obraz rozplynul a objevila se jiná vzpomínka. Stála jsem tváří v tvář Siriusovi ve školních letech, který na mě mluvil.

Urputně jsem se soustředila a před očima se mi opět vynořil Severusův kabinet. Zprudka jsem oddechovala.

,,Myslel jsem, že když už jsi dřív dobře zvládala nitrobranu, že to teď nebude problém. Očividně jsem se mýlil." Severus mě pozorně sledoval.

,,Já... já nevím, co se děje," vydechla jsem.

,,Nesnažíš se, to se děje," odsekl.

,,Já se snažím!" křikla jsem na něj zpátky.

,,Tak mi to dokaž," ušklíbl se a napřáhl hůlku. ,,Legilimens!"

Kabinet opět zmizel a mně se ukázala vzpomínka z dětství. Seděla jsem na houpačce a nechápavě sledovala holčičku, se kterou jsem se dřív chtěla skamarádit. Křičela na mě a ukazovala na moje vlasy. Byla jsem jiná než ona a ona si myslela, že jsem zlá čarodějnice. Protože to nebylo normální.

Opět jsem spatřila kabinet. Vložila jsem tvář do dlaní. Bože, na tohle tak nerada vzpomínám...

,,No vidíš, když se snažíš, tak ti to jde," uslyšela jsem Severusův hlas. ,,Co to bylo za vzpomínku?"

Povzdechla jsem si. ,,Tehdy mi bylo asi pět. Chtěla jsem už konečně mít kamarádku. Ale tohle byl další neúspěšný pokus. Zkrátka se mě všichni kvůli metamorfomágským schopnostem báli. Neuměla jsem to ovládat, takže jsem dětství měla podobné jako Harry."

,,Teď to bylo lepší. Připravena? Legilimens!"

Ležela jsem v Remusově objetí a on se mě právě chystal políbit.

'Ne... tohle ne... to mu neukážu...' pomyslela jsem si, ale už bylo pozdě.

Remus mě začal líbat a já mu polibky oplácela. Zamilovaně jsem mu zajela rukou do vlasů, ale to už jsem se znovu ocitla v kabinetu a hleděla na zem.

,,Pro dnešek skončíme," řekl chladně a otočil se ke mně zády. ,,Musíš pak trénovat i sama."

,,Ale Severusi -" chtěla jsem něco namítnout, ale on mě přerušil.

,,Nechci nic slyšet," odsekl. Pochopila jsem, že ho tohle naštvalo. Ale copak můžu za to, že jsem byla zamilovaná?

,,Dobře," špitla jsem a se sklopenou hlavou jsem si přes sebe přehodila plášť a vyšla ven.

Jakmile jsem prošla bránou, přeměnila jsem se v sovu a zaletěla k jezeru. Druhý úkol právě končil a Ludo vyhlašoval počet bodů.

Harry se s Cedricem dělil o první místo a Hermiona, která kolem sebe měla ručník, za mnou přiběhla - to už jsem měla normální podobu - a začala mi vyprávět, jak byl Harry odvážný a zachránil nejen Rona, ale i Gabrielu, mladší sestru Fleur.

Když mi Hermiona řekla, že Harry použil žaberník, pochopila jsem, že tohle se Severusovi moc zamlouvat nebude...