Other Slytherin girl II. ✔

Z N A M E N Í S E O Z Ý V Á

Počet slov:613
34 let/24.srpna 1994

Dnes jsem mohla vidět mistrovství světa ve famfrpálu, stanovat u velkého famfrpálového hřiště, být s Harrym, Hermionou a Weasleyovými. Dokonce mi psali dopis, zda bych nechtěla jet s nimi - Harry ví, že se o famfrpál zajímám - aby mě i lépe poznali. Odmítla jsem; část mého já si to vyčítala, zároveň jsem měla pocit, že se něco stane.

Nebrala jsem na to moc ohled a šla spát.

•••

24.-25.srpna 1994

Měla jsem neklidné spaní a probudilo mě pálení na levém předloktí. Sykla jsem bolestí a podívala se na svou ruku; svíjel se na ní velký had, který vylézal z úst lebky. Byla to nesnesitelná bolest a pálilo to.

Co se to pro Merlina jen děje?

Obula jsem si bačkory a kašlala na převlečení. Přemístila jsem se rovnou do Tkalcovské ulice před Severusův dům a zaklepala. Pak jsem zvonila a dál klepala.

Jakmile otevřel, vyjekla jsem bolestí a sevřela si levé předloktí. Spustily se mi slzy. Proč to tak moc pálí? Nikdy se to přece nestalo!

,,Millie! Pro Merlina, jsi v pořádku?" Vypadal ospale, ale ta ospalost z něj hned vyprchala, jakmile mě uviděl. Pozval mě dovnitř a nařídil mi, ať si sednu.

Posadila jsem se na pohovku a opřela se. Stále jsem si držela předloktí, zavřela jsem oči a kousala se do rtu, abych přestala bulet jako malá holka. Slyšela jsem, jak Severus zamyká, a pak si vedle mě sednul.

,,Taky tě tak pálí?" zašeptala jsem.

,,Ne. Tolik jako tebe ne," odpověděl mi a já otevřela oči. Ustaraně mě sledoval. Pak si vyhrnul rukáv a srovnal své Znamení s tím mým.

,,Nevím proč, ale to tvé je víc sytější. Možná proto tě tak bolí a pálí."

,,Myslíš... myslíš, že je to kvůli tomu, že s ním mám příbuzenský vztah?" špitla jsem.

,,Možné to je," připustil a já znovu vyjekla. Proč se na chvíli bolest zmírní, a pak mám najednou pocit, že mi shoří celé předloktí?

,,Millie," vydechl Severus. Zřejmě nevěděl, co se mnou má dělat. Už jsem nebrečela, přesto mi na tvářích zůstalo pár slz, které mi teď Severus palci setřel.

,,Nevím, jestli ti mám dát lektvar na zmírnění bolesti, nebo ti dát bezesný spánek..."

,,Co... co když se vrátil?" polkla jsem a ignorovala jeho zmínky o lektvarech. On si povzdechl.

,,Já nevím, Millie. Třeba... třeba to byl jen někdo ze smrtijedů..." Přikývla jsem a on pokračoval. ,,Už v červenci se mi znovu začínalo pomaličku vybarvovat. Tobě také?"

Znovu jsem přikývla. ,,Není ti zima? Moc toho na sobě nemáš."

Byla jsem jen v pyžamovém tílku a kraťasech, vlasy neučesané a na nohou roztomilé chlupaté bačkory. Najednou jsem si začala nadávat, že jsem se víc neoblékla. ,,Spěchala jsem za tebou..."

Pousmál se. ,,Zůstaneš tu přes noc, nebo se vrátíš domů?"

Zaváhala jsem. Tady jsem se cítila bezpečněji a nebyla jsem sama, zároveň jsem ho ale nechtěla obtěžovat a připravovat o soukromí...

,,Neobtěžuješ mě, kdy už to pochopíš," řekl tiše.

,,Zase mi lezeš do hlavy!"

,,Když to se nedá," ušklíbl se. ,,Je vtipné vidět, na co myslíš." Zrudla jsem. To znělo, jako kdyby -

,,Millie," pokroutil pobaveně hlavou, ,,kdyby ses alespoň o tu nitrobranu snažila."

,,Když mně vůbec nejde," zakňourala jsem a přejela si po Znamení - zase o sobě dalo vědět.

,,Slibuju, že tě to v průběhu tohohle roku znovu naučím. Dřív ti šla, tak kde je problém?" Pokrčila jsem rameny a začala jsem si třít paže.

Severus to zpozoroval, a asi mu došlo, že mi není nejtepleji. Bylo sice léto, ale on zapálil hůlkou krb, a potom - čímž mě velice překvapil - mě k sobě pevně přitisknul.

Vděčně jsem se usmála a přitiskla se k němu. Bylo mi tepleji; z krbu sálalo teplo, vedle sebe jsem měla Severuse... začala se mi klížit víčka, a pak jsem usnula. Znamení mě neprobudilo.

Málem bych byla zapomněla publikovat díl:'D
Děkuji za přesažení 3K votes!❤❤❤
Jste úžasní❤❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka