Other Slytherin girl II. ✔

M A L Á H Á D K A

Počet slov:514
34 let/24.května 1994

,,Ďasovec je vážně podivný tvor," přikyvoval Harry, když jsme si společně onoho tvora prohlíželi v akvárku v Remusově kabinetu.

,,Proč vlastně pijete ten lektvar, který vám sem minule přinesl Snape, pane profesore?" zeptal se najednou Harry Remuse.

,,Je to profesor Snape, Harry -"

,,To se nebojíte, že vás otráví?" Zasmála jsem se.

,,Harry, jak tě mohlo něco takového napadnout? Samozřejmě, že ho nechce otrávit. A i kdyby, já mu s tím lektvarem pomáhám," ujistila jsem černovláska, kterému se zřejmě ulevilo.

,,Já jen, že už léta usiluje o místo profesora obrany proti černé magii."'

,,V tom se nemýlíš. Ale nepokusil by se Remuse otrávit, to v žádném případě. Navíc je tu Brumbál a já nad Severusem mám taky dohled," usmála jsem se na něj.

,,No nic, měla bych jít. Díky, Remusi. A ty se měj, Harry," rozloučila jsem se s nimi a pádila do sklepení za Severusem.

,,Máš těch devět vlkodlačích chlupů?" zeptal se mě Severus, když jsem rozesmátě vstoupila do dveří. Jeho výraz byl zase kamenný, jako pokaždé, když jsem se vrátila od Remuse.

,,Jo, jasně, že mám," přikývla jsem a podala mu je.

,,Proč jsem se ptal, že? Samozřejmě, že bez těch vlkodlačích chlupů by ses nevrátila, protože chceš, aby tvůj miláček přečkal úplněk jako klidný pes," ušklíbl se a vhodil chlupy, které jsem mu podávala, do zlatého kotlíku, ve kterém se vařil vlkodlačí lektvar.

,,Co tě žere?" neklidně jsem ho pozorovala. Je to tu zase. Jeho nesnášenlivost k Remusovi.

,,Vlastně tě nechápu," pokračoval a mou otázku ignoroval, ,,ty jsi ze Zmijozelu, byla jsi jedna z nejlepších studentek, a s nebelvíry žádný problém nemáš. Dokonce si s nimi úžasně rozumíš a s jedním jsi dokonce pár let chodila."

Založila jsem si ruce na hrudi. ,,Tohle jsme probírali už několikrát, Severusi. Já nemůžu za to, že ty máš slabost jen pro svou kolej a ostatními pohrdáš. Já zkrátka nejsem jako ty a nikdy nebudu, tak si to konečně uvědom. A Merlin ví, kolikrát jsem ti opakovala, že Moudrý klobouk mi nabízel všechny koleje!" Přestože jsem byla rozčilená, mluvila jsem naprosto klidně a vyrovnaně a hodně mě namíchlo, když se Severus stále věnoval svému lektvaru a na moje odpovědi nereagoval.

,,Vlastně jsem překvapený, že jste se tehdy nevzali. A nebo, že jste se teď nedali znovu dohromady."

,,Takže takhle ty to vidíš?" zeptala jsem se tiše. Samozřejmě neodpověděl. ,,Copak jsem vzduch?" ozvala jsem se hlasitěji a on se na mě konečně podíval.

,,Jdi si za ním," pokrčil rameny a zase se odvrátil.

,,Jsi... ach, proč bych měla plýtvat slovy, že? Stejně bys mě neposlouchal. Mluví z tebe žárlivost. A až si to srovnáš v hlavě, jsem ochotná s tebou mluvit." Šla jsem ke dveřím, u kterých jsem se ještě zastavila.

Severus se opřel rukama o stůl a sklonil hlavu. Na chvíli jsem si říkala, že bych tu zůstala, protože mi ho bylo líto. Pak jsem ale potřásla hlavou a odešla. Mohlo mi to být vlastně jedno. Vydala jsem se do sovince a cestou pozdravila pár studentů, kteří mě jakž takž vídávali. Nemohla jsem se dočkat, až se zase jako sova proletím nad bradavickými pozemky.