Other Slytherin girl II. ✔

N A B Í D K A

Počet slov:544
34 let/28.října 1994

,,Millie!" Za mnou se ozval povědomý hlas. Zastavila jsem se uprostřed chodby a otočila se. Za mnou běžela Hermiona s taškou plnou knih.

,,Ahoj, Hermiono," usmála jsem se. ,,V loňském roce jsme spolu moc nemluvily. Jak se ti daří?"

,,Také zdravím. Ano, loni jsem měla, řekněme, málo času. Ale mám se fajn. Co vy?" opětovala mi úsměv.

,,Také se mám dobře. Co máš teď za hodinu?" zajímala jsem se.

,,Lektvary. Neviděla jste Rona a Harryho?"

,,Ach tak. Ne, neviděla. Poslyš, s tebou chodí do stejného ročníku Neville Longbottom, viď?" Překvapeně přikývla. ,,A lektvary mu moc nejdou, že?" Opět přikývla.

,,On a Harry jsou ve třídě asi nejhorší," povzdechla si. ,,Ale už musím jít, ráda jsem vás zase viděla!"

,,Tak snad si zase někdy budeme moci popovídat," pousmála jsem se a ona se rozeběhla dolů do sklepení. Tak. Teď jsem měla před sebou hodinu čekání.

•••

První studenti se vyhrnuli ven ze sklepení. Vklouzla jsem dovnitř a spatřila Severuse, který si porovnával eseje. Prošel kolem mě Harry s Ronem, kteří mě překvapeně pozdravili. Za nimi cupital bledý, vyděšený nebelvírský chlapec a já si říkala, že to nejspíš musí být Neville.

Zastavila jsem ho a on nadskočil. Bázlivým pohledem střelil po Severusovi a já Nevilla vytáhla ven ze třídy.

,,Ahoj Neville, já jsem Millie," usmála jsem se.

,,D-Dobrý d-den," vykoktal. ,,Harry s Ronem a Hermionou o vás párkrát mluvili. Potřebujete něco?"

,,Máš prý nějaké problémy v lektvarech," řekla jsem jemně a on přikývl. ,,Bojíš se svého profesora?"

,,Ano," pípl, ,,ale jsem neschopný."

,,Neville, každému jde něco lépe a něco hůře. Ale profesor Snape má podíl na tom, že ti lektvary moc nejdou. Napadlo mě, jestli by jsi ode mě nechtěl pomoct."

Překvapeně zamrkal. ,,Myslíte tím, že byste mě doučovala?"

,,Ano, a pak už by jsi třeba nedostával H," zasmála jsem se a jemu se na tváři objevil úsměv.

,,Děkuji, to je od vás milé."

,,Tak já ti pošlu sovu, ano?" Když přikývl, rozloučili jsme se. Pokud vím, tohle byla jejich poslední hodina, a tak jsem vešla do sklepení za Severusem.

,,Ahoj," pozdravil mě; oči ale nezvedl od prací svých studentů.

,,Ahoj. Jak probíhala hodina?"

,,Pottera nemůžu hodnotit, jelikož mi nic neodevzdal. Longbottom bude mít samozřejmě hrozné, ale aspoň něco odevzdal. Ty jsi s ním mluvila, že?" Tentokrát se na mě podíval a nadzvedl obočí a já rychle uhnula pohledem, aby se mi nemohl podívat do hlavy. Zatraceně, už bych se vážně měla naučit tu nitrobranu.

,,Mhm, ano, mluvila jsem s ním," zamumlala jsem vyhýbavě.

,,Co jsi mu chtěla?"

,,No, má z tebe trauma. Bojí se tě, a proto má tak mizerné výsledky. Chci říct, jsi jeden z důvodů."

,,Já ale mám vzbuzovat respekt, Millie. Nevím, v čem je problém. Například Grangerovou moje přítomnost vůbec neznervózňuje, na rozdíl od Longbottoma."

,,Hermiona se učí dopředu -"

,,Tak Longbottomovi vyřiď, ať se tedy také učí dopředu jako Grangerová," odsekl a sklonil se znovu k lahvičkám. Protočila jsem očima.

,,Už zase máš problém."

,,Našla sis dalšího nebelvírského kamarádíčka," řekl nepříjemně.

,,Severusi, nech toho, prosím," povzdechla jsem si a posadila se na katedru. ,,Vždyť loni jsem s nimi skoro neprohodila ani slovo!"

,,Zato ses bavila s poněkud starším nebelvírem," namítl kousavě.

Složila jsem tvář do dlaní. Proč já se s ním vůbec hádám? Je paličatý a stejně se bude držet svého názoru...