Other Slytherin girl II. ✔

H E R M I O N A

Počet slov:531
31 let/6.září 1991

,,Mohla bys s tím laskavě přestat?" zavrčel už potřetí Severus, když jsme stáli před bránou hradu. Poslední čtvrthodinu jsem totiž strávila tím, že jsem si neustále měnila barvu vlasů. ,,Nerad bych, aby na nás všichni koukali."

,,Stydíš se za mě?" ušklíbla jsem se a spokojila se s modro-fialovými vlasy.

,,Ne. Ale nemusí na nás všichni koukat."

Vešli jsme dovnitř a já se nedočkavě hrnula do Vstupní síně. Přece jenom - Bradavice byly mým oblíbeným místem.

,,Jsi strašně nedočkavá. Chceš snad vidět toho slavného Harryho Pottera?" zavrčel, ale následoval mě.

Protočila jsem očima a ignorovala překvapené pohledy prvních studentů, kteří vycházeli z Velké síně. Asi ze zpožděné snídaně. ,,Nech toho. Víš stejně dobře jako já, že bych mu na oči moc lézt neměla. Víš kvůli čemu."

Zastavila jsem se a rozhlédla se kolem.

,,Na co čekáš?" ozval se vedle mě Severus a chtěl zamířit k sobě do sklepení, ale když jsem pořád stála na místě, zarazil se. ,,Mil?"

,,Umm co? No, běž, já za tebou pak přijdu. Jen... jen se chci na něco podívat," vyhrkla jsem a nechala ho stát pod schody, které jsem vyběhla.

Záleželo mi na Harrym, záleželo mi na jeho bezpečí. A až teď mi došlo, že jsem možná udělala chybu, když jsem to místo nepřijala. A když jsem Harryho ,,svěřila" Severusovi. Jistě, byl tu Brumbál a jeho ochrana, ale já cítila, že ho musím před svým bratrem ochránit.

Jelikož jsem byla zahloubaná ve svých myšlenkách, nevšimla jsem si malé dívky, která běžela proti mně. Srazily jsme se a ona s jekotem upustila knihy, které s sebou vláčela.

,,Nestalo se ti nic?" potřásla jsem hlavou a vstala. Podala jsem dívce ruku, kterou váhavě přijala. A až teď jsem si ji prohlédla: měla divoké hnědé vlasy, hnědé oči a nebelvírskou kravatu. Ušklíbla jsem se.

,,Děkuju," pípla a začala sbírat knihy. Sehla jsem se a začala jí pomáhat.

,,Proč s sebou vláčíš tolik knih?" podivila jsem se. Pokrčila rameny a s mou pomocí si knihy znovu vzala.

,,Moc vám děkuju," usmála se. A pak utkvěla pohledem na mých vlasech.

Ušklíbla jsem se a změnila barvu vlasů na rudou. Dívka sebou škubla. ,,Jak to děláte?"

,,Už jsem se s tím narodila. Jsem metamorfomág," řekla jsem jí a když jsem viděla, že se na mě nechápavě kouká, povzdechla jsem si a doplnila se: ,,Můžu libovolně měnit barvu vlasů a obličej. Takhle," předvedla jsem jí kachní zobák.

,,Páni," vydechla. Aniž bych si to uvědomila, doprovázela jsem dívku do nebelvírské věže.

,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se jí konečně.

,,Hermiona Grangerová," představila se.

,,Já jsem Millie. Jak koukám, tak jsi v Nebelvíru. V jakém jsi ročníku?" Nevím proč, ale přestože Hermiona byla z Nebelvíru, zalíbila se mi. Vypadalo to, že má opravdu ráda knihy.

,,Jsem tady teprve první rok," usmála se zářivě, ,,a vy jste nová profesorka? Nebo učíte předmět, na který nechodím? Nikdy jsem vás tu neviděla."

Zasmála jsem se. ,,Kdepak. Měla jsem zde učit obranu proti černé magii, ale odmítla jsem. Třeba tu jednou učit opravdu budu."

,,Bylo by to skvělé. Jste taková jiná, myslím hlavně tím vzhledem," zasmála se taky; to už jsme stanuly před Buclatou dámou.

,,No jo. Tak se měj hezky, Hermiono. Určitě se ještě uvidíme."

Zase nějakou dobu nebyl díl, ale já ho pořád přepisovala a nebo jsem neměla čas:D
Nevím, kdy bude další díl, ale pokusím se ho vydat co nejdříve:)
Snad se vám líbil, už se tu objevila i Hermiona^^
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka