Other Slytherin girl II. ✔

L U D O P Y T L O U N

Počet slov:514
34 let/3.listopadu 1994

,,Harry! Harry, počkej!" O dva dny později jsem spatřila Harryho, který se sám a jako tělo bez duše plahočil po pozemcích Bradavic. Doběhla jsem ho - on se na mě však ani nepodíval.

,,Harry, je všechno v pořádku?" položila jsem mu starostlivě ruku na rameno, on ji ale setřásl a odsekl: ,,Ne, není!"

,,Je to kvůli tomu turnaji, že?" zeptala jsem se tiše.

,,Nikdo se mnou nemluví. Jen Hermiona," řekl už trochu jiným tónem.

,,Ron ne?" zeptala jsem se překvapeně a on zavrtěl hlavou.

,,Nechci se toho turnaje zúčastnit. Neprosil jsem se o to."

,,Nemáš na vybranou, Harry," povzdechla jsem si.

•••

15.listopadu 1994

O dva týdny později jsme se Severusem šli do Prasinek ke Třem košťatům. Po dlouhé době se mi ho podařilo přemluvit, aby na chvíli nechal lektvary být a šel se mnou.

Jen co jsme vyšli z hradu a prohodili pár slov, přiřítil se k nám Ludo Pytloun, jeden z porotců a bývalý hráč famfrpálu.

,,Přeji vám pěkné odpoledne," usmál se na nás zářivě. ,,Vás neznám, slečno," dodal a mrkl na mě. Severus si odfrkl.

,,Millie," řekla jsem s jemným úsměvem. Pytloun vypadal jako milý muž.

,,Říkejte mi Ludo, Millie. Vy znáte dobře Harryho Pottera?" Hrklo ve mně. Proč se na něj ptá? A zrovna mě?

,,Ne, Ludo, neznám," zavrtěla jsem hlavou. ,,Nejsme si nějak moc blízcí, občas spolu prohodíme pár slov."

Ludo zřejmě mířil taky do Prasinek, jelikož šel celou dobu vedle mě.

,,Ach tak. Vy učíte jaký předmět?" zeptal se mě, když jsme už byli skoro v Prasinkách.

,,Neučím, ale měla jsem. Brumbál mi dovolil bydlet na hradě," vysvětlila jsem mu.

,,Jistě, rozumím," pokyvoval hlavou Ludo. ,,Jaký máte názor na to, že Harry bude čtvrtým šampionem?"

Dorazili jsme ke Třem košťatům a zrovna jsme vcházeli dovnitř, když Severusovi došla trpělivost.

,,Nevím, co po nás, po ní, chcete, Pytloune, ale chováte se jako zvídavý novinář. Pokud vám to nedošlo, s Millie jsme zamířili ke Třem košťatům sami, a sami zde chceme taky zůstat," zavrčel a já byla naprosto fascinovaná jeho slovy. Měla jsem chuť se smát a brečet zároveň. Opravdu netuším proč.

Ludo na něj překvapeně koukal a poté vykoktal, že to bere na vědomí, a že nás nebude obtěžovat. Pak zmizel, a já ho doprovázela pohledem, když jsem si všimla ženy s brýlemi, která si do své kabelky (zřejmě z krokodýlí kůže) zastrkovala něco zeleného, co se hýbalo.

Nechala jsem to být a se Severusem jsme si šli sednout k volnému stolu. Za chvíli přišla madame Rosmerta a ptala se, co si dáme. Objednala jsem nám dvě whisky - usoudila jsem, že by ji teď Severus potřeboval a já ho v tom nechtěla nechat samotného, že. (Jsem tak obětavá.)

,,Teda," zasmála jsem se nenuceně, ,,to bych od tebe nečekala."

,,Já od sebe taky ne," zamumlal rozpačitě a nervózně se na mě podíval.

,,Bylo to... zvláštní. Ale jako zvláštní hezkým způsobem." Merline, já mám ale vyjadřování.

,,Ještěže jsem toho neřekl víc," řekl tiše a trochu upil ze své whisky, které nám Rosmerta přinesla.

,,Nikdy bych si nemyslela, že budeš takhle reagovat," uchechtla jsem se a poté se taky napila. ,,Byl to přeci jen Pytloun!" 

Tak co na to říkáte?:D
V další kapitolce Mil osladíme trošku život...:DD
Děkuji moc za 20K reads!❤❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka