Other Slytherin girl II. ✔

V Š E C H N O D O B R É ?

Počet slov:530
33 let/3.listopadu 1993

Mezi mnou a Severusem byla napjatá atmosféra. Většinu dne jsem strávila v sovinci, nebo jen tak létala po školních pozemcích, či jsem dny prospala. Na noc jsem se vracela do své postele a často se mi samy od sebe spustily slzy. Jindy jsem se za tmy proletěla a nebo jsem ve své normální podobě seděla u jezera.

Takhle to probíhalo několik dnů. Byl podzim a sychravé počasí a já právě byla v sovinci. Blížil se večer a já zaslechla, jak se dveře otevřely.

,,Millie? Vím, že tu jsi."

Ticho.

,,Pojď odsud. Nastydneš."

Ticho.

,,Prosím."

,,S kým to mluvíte, pane profesore? Se sovou?"

,,Pottere, Weasley. Nemáte už být na koleji? Odebírám Nebelvíru dvacet bodů. A teď běžte na kolej," odsekl chladně a chlapci odešli. Modlila jsem se, aby nezaslechli celý rozhovor. Oslovoval mě jménem a oni jsou dost chytří na to, aby mé tajemství odhalili.

,,No tak, prosím."

Ani jsem se nehla. Vzdal to a s povzdechem opustil sovinec. Počkala jsem, než se setmí, a teprve potom jsem sešla do sklepení.

Doufala jsem, že Severus už bude spát, ale bohužel jsem se mýlila. Opravoval práce studentů, ale spatřil mě. Sakra práce.

,,Zůstaň tu."

,,Ne."

,,Jsi tvrdohlavá."

,,Říká ten, co je chladný jako mozkomor."

,,Chceš říct, že nemám city?!"

,,To jsem neřekla."

,,Prostě se posaď," povzdechl si. ,,Jen doopravím poslední práci a popovídám si s tebou."

Ušklíbla jsem se. ,,Ty a dobrovolně si se mnou povídat?"

Dál už nic neřekl, a tak jsem se nenápadně snažila vytratit do své postele.

,,Řekl jsem, ať tu zůstaneš."

,,Nejsi můj otec."

,,A ani bych nechtěl," ušklíbl se.

,,Jsem unavená."

,,To ti ani dítě neuvěří."

S povzdechem a s pocitem, že tohle jsem prohrála, jsem se ramenem opřela o zeď zády k němu.

Netušila jsem, kolik času uplynulo, ale do reality mě vrátil jemný dotek na rameni.

,,Millie," řekl jemně, čemuž jsem se maximálně divila, ,,omlouvám se, že jsem byl nepříjemný, a tak podobně."

Posadila jsem se na pohovku a on se posadil vedle mě.

,,Plakala jsi."

Ztuhla jsem. On mě slyšel?

,,Ano, slyšel."

,,Přestaň mi lézt do hlavy!"

,,Jak to, že najednou nezvládáš nitrobranu?" podivil se.

Pokrčila jsem rameny. ,,Je mi to jedno."

Zkoumavě se na mě zadíval. ,,Jsi v pořádku?" opět jsem pokrčila rameny. ,,Mluv se mnou..."

,,Ty si pořád myslíš, že mezi mnou a Remusem něco je?" Pomalu, váhavě přikývl.

,,Jsou to už dva roky zpátky a -"

,,To nic nemění na tom, že ty a on k tomu druhému můžete pořád něco cítit."

,,Žárlíš snad?"

Mlčel.

,,Nic mezi námi prostě není. A i kdyby on chtěl, já ne." Viditelně se mu ulevilo. Pak své pocity ale znovu skryl za kamennou tvář. Povzdechla jsem si.

,,Proč jsi po nocích plakala? Často jsi tu nebyla..."

,,Cítila jsem se špatně. Spávala jsem buď v sovinci a nebo létala venku."

,,Můžu za to já."

,,Vlastně jo," ušklíbla jsem se.

,,Jen mi prostě -"

,,Jen ti prostě vadí, že jsem v přítomnosti nebelvírských? Severusi, když ty ses bavil s Lily a měl jsi jí plnou hlavu, já taky byla zticha!"

Jeho bledá tvář maličko zčervenala. ,,Tehdy jsme se spolu tolik nebavili! A navíc, je to přeci něco úplně jiného!"

Zvedla jsem se. ,,Ne, Severusi. Je to přesně to samé."