Other Slytherin girl II. ✔

Č L Á N E K P L N Ý L Ž Í

Počet slov:552
34 let/16.listopadu 1994

,,Slečno Millie? Na okamžik, prosím." Za sebou jsem uslyšela Brumbálův hlas. Právě jsem odcházela ze sovince a nějakým nevysvětlitelným způsobem jsem procházela kolem ředitelny, do které právě mířil Brumbál.

,,Pane řediteli?" podivila jsem se, ale následovala ho do jeho pracovny. Všimla jsem si, že v rukou třímá Denního Věštce a dívá se na mě s jiskřičkami v očích. Tázavě jsem na něj pohlédla.

,,Tak. Řekněte mi, je to pravda?" usmál se na mě. Nechápala jsem nic a nadzvedla jsem obočí.

,,Promiňte, pane, ale co tím myslíte?"

,,Vy jste to nečetla? A nebo se to pořád snažíte utajit?" zasmál se tiše. Pořád jsem nic nechápala a on mi podal Denního Věštce. ,,Normálně ho nečtu, ale tentokrát jsem neodolal. Hovoří teď o tom snad každý. Klidně si ho nechte. A můžete odejít, protože věřím, že si to radši přečtete v klidu," mrkl na mě a já opustila ředitelnu.

Rychle jsem běžela do sklepení a vyhýbala se pohledům studentů víc než kdy jindy. Velký nápis na titulní straně se nedal přehlédnout, já si na to čtení ale musela sednout.

Vtrhla jsem dovnitř a Severus se na mě překvapeně podíval. Skláněl se nad kotlíkem, já se posadila do křesla a začala číst.

DLOUHO UTAJOVANÁ LÁSKA KONEČNĚ VYPLULA NA POVRCH!

Z přátelství se mezi těmi dvěma vyklubala láska, velmi dlouho utajovaná!

Záhadná slečna, která má dar metamorfomága a momentálně pobývá v bradavickém hradu, byla v sobotu viděna u Tří košťat s věčně nevrlým učitelem lektvarů, Severusem Snapem. Tito dva k sobě mají velmi blízko, nejen, že spolu přebývají ve zdejším hradu, ale jsou také dávní spolužáci a oba ze Zmijozelu.
Jejich dlouho utajovaná láska zřejmě konečně vyplula na povrch, jelikož se bradavický profesor nechal u Tří košťat slyšet, když se pohádal s dřívějším famfrpálovým hráčem, Ludo Pytlounem. Může být něco jako milostný trojúhelník Ludo-Millie-Severus? To ještě nevíme, ale pro Vás samozřejmě zjistíme!

(Podrobnější rozklíčení, fotografie a výpovědi studentů najdete na straně 7.)

Rita Holoubková

Mrštila jsem Věštcem na zem a zamračeně se na něj dívala. Nechtělo se mi číst rozklíčení, už vůbec ne výpovědi studentů a v žádném případě jsem nechtěla vidět fotografie!

Ta ženská s brýlemi a krokodýlí kabelkou byla Holoubková! A to zelené nebylo nic jiného, než ten její příšerný bleskobrk!

,,Děje se něco?" zeptal se opatrně Severus a sehnul se pro Věštce.

,,Přečti si sám," zabručela jsem a pozorně sledovala jeho obličej. Jeho černé oči pročítaly stránku a výraz jeho tváře se dal sotva přečíst.

Když článek dočetl, položil Věštce na stůl.

,,Tak co tomu říkáš?" zeptala jsem se bez emocí. Opřel se rukama o opěrky mého křesla a obličejem byl blízko toho mého.

,,Nelam si s tím hlavu," řekl mi tiše. ,,Holoubková přeci píše lži, a ty to moc dobře víš."

,,Samozřejmě, že to vím. Ale studenti to asi jen tak nepochopí," odsekla jsem.

,,Tak ať si třeba myslí, že jsi moje přítelkyně," pokrčil rameny a narovnal se.

,,Tobě to nevadí?" ušklíbla jsem se.

,,Že jsi moje přítelkyně? Ne. Ale že se mezi nás připletl Pytloun, to ano," zažertoval a já se zasmála.

,,Víš ale, jak na tebe budou koukat?" namítla jsem.

,,A kdy ty pochopíš, že si se lží, jako s touhle, nemáš lámat hlavu? Jenom já, ty a Pytloun víme, jak to doopravdy bylo." Na tom asi něco bylo, a tak jsem to nechala plavat. Studenti se asi budou náramně bavit.