Other Slytherin girl II. ✔

Z A Č Á T E K

Počet slov:783
35 let/24.-25.června 1995

,,Musíme za ním, že?" zeptala jsem se tiše a zastavila se. Opřela jsem se o stěnu a vložila tvář do dlaní.

,,Ano," přitakal Severus a já cítila, jak mě pozoruje.

,,Nechci tam jít," skousla jsem si ret a zvedla oči. Tak moc jsem se téhle chvíle obávala. Byla jen v mých snech a představách, kde jsem byla statečnější než teď.

,,Já to chápu. Pán Zla z toho určitě nebude nadšený, jelikož jsi mu tehdy proklouzla mezi prsty," vzdychl Severus. ,,Ale musíme jít."

Znamení mě pálilo a mně bylo jasné, že Tom teď bude nejspíš seskupovat své smrtijedy.

,,Co mu jako mám říct? 'Omlouvám se vám, můj pane, byla jsem hloupá a měla jsem zůstat na vaší straně'?" řekla jsem zahořkle.

,,Já nevím, Mil. Ale zvládneme to. Hlavně před ním uzavři svou mysl, ano?" nabádal mě tiše. ,,A teď pojď."

Mlčky jsme šli do sklepení. Přehodila jsem přes sebe cestovní plášť a Severus udělal to samé. Potom jsme vyšli na pozemky Bradavic a zamířili do Prasinek, odkud jsme se mohli přemístit k Malfoy Manor. Předpokládali jsme, že tam bude on i smrtijedi.

Zachvěla jsem se, když jsme se přemístili na začátek lesa a já uviděla majestátní Malfoy Manor. K našemu štěstí právě do domu vcházel Lucius Malfoy, a tak jsme ho doběhli.

,,Zdravím Severusi, Millie," kývl hlavou. Vypadal unaveně, z tváře se mu však pořád dala vyčíst pyšnost. ,,Jdete se přidat ke svému Pánovi?"

Severus přikývl a jakmile jsme se ocitli uvnitř domu, Lucius nám ukázal, ve které místnosti můj bratr je. Bála jsem se ho zase vidět po tak dlouhé době. Myslela jsem, že tak velký strach nepřijde... očividně ano.

Severus zaklepal, a po chviličce jsme vešli dovnitř. Před krbem ležela jeho drahá Nagini a hned, jak jsme vešli, zasyčela.

Temný pán stál u okna, zády k nám a v ruce držel hůlku. Pak se otočil a já po třinácti letech pohlédla do jeho tváře. Jeho rudé oči mě propalovaly pohledem a jeho rty se stočily do úšklebku. Přála jsem si, aby vypadal stejně jako v Zrcadle z Erisedu. Stejně krásně. Stejně lidsky.

,,Opravdu zajímavé články v Denním Věštci, jak jsem našel," podíval se na pár čísel Věštce, které ležely na stolku. ,,Takže vy dva to teď táhnete spolu?"

Než stačil Severus, nebo já, něco říct, Tom na mě namířil hůlkou a křikl: ,,Crucio!"

Skácela jsem se k zemi a mé tělo sebou škubalo. Zmítala jsem se v nesnesitelných bolestech, jaké jsem už dlouho nezažila. Snažila jsem se přitáhnout kolena k tělu, ale nešlo to. Jsem moc slabá.

Občas se ze mě vydraly výkřiky a po minutě mi začaly téct slzy. Pak už jsem křičela naplno. Když mučení trvalo dobrých pět minut, uslyšela jsem křupnutí kostí. Bylo vysvobozením, když kouzlo zrušil.

Dokázala jsem ležet na zemi a tiše vzlykat. Měla jsem pocit, že mám nejméně jedno zlomené žebro. Tom ke mně pomalu přišel a sklonil se ke mně.

,,Příště si dobře rozmysli, na kterou stranu se přidáš." Slyšela jsem v jeho hlase uspokojení, protože mě viděl trpět. ,,Komu budeš sloužit, má drahá?"

Klepala jsem se a stejně tak se klepal můj hlas. ,,V-Vám, m-můj p-pa-ne."

Tom s úsměvem přešel k Severusovi; ten mu nestačil nic vysvětlit a stejně jako já byl poctěn cruciem. Rozdíl byl v tom, že já trpěla déle. A pak mu Severus všechno vysvětlil.

Tvrdil, jak Tomovi nepřestal být věrný, že v Bradavicích je jenom proto, aby pro něj dělal špeha a předával mu informace. Tom mu uvěřil.

,,Nezapomínejte chodit na schůze. Na té včerejší jste nebyli, ale mám pro to pochopení, když vás má Brumbál přímo pod nosem. Pro tebe žádné výhody nebudou, Millie, i když jsi má sestra. Měla bys chodit na každou schůzku, ale dobrá, abys věděla, že jsem milosrdný, občas nemusíš přijít. Na ty důležité ale ano. A pamatuj, pokud mě opět zradíš, zaplatíš životem nejen ty, ale i tví drazí."

Pak nás propustil. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mám takové štěstí a mám výhodu. Severus se ke mně sklonil a chytil mě za ruku; mohli jsme se přemístit rovnou z Malfoy Manor.

Čekala jsem, že se přemístíme zpět do Prasinek, místo toho jsem se ale ocitla u Severuse doma.

,,Jak je ti?" zeptal se tiše a opatrně mě přenesl na pohovku. Nechtěl prý riskovat.

,,Strašně," zašeptala jsem. Stále mi tekly slzy a všechno mě bolelo.

,,Dám ti lektvar na uklidnění a na zmírnění bolesti, ale nevím, co máš zlomeného," povzdechl si. ,,Mohl bych za madame Pomfreyovou a přemístit se s ní sem."

,,Děkuju ti, Severusi," řekla jsem znovu tiše a věnovala mu malý úsměv. Jemně mi setřel slzy a odrhnul mi vlasy z obličeje. Stále jsem se chvěla a hlavou mi pobíhaly nezkrotné myšlenky.

Tohle je teprve začátek...

Pokračování příště...

Tohle není konec, zítra už vydám OSG III. a určitě to napíšu sem^^
Děkuji, že jste četli a doufám, že budete číst dál^^
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka