Other Slytherin girl II. ✔

D O U Č O V Á N Í

Počet slov:546
35 let/17.dubna 1995

Jelikož jsem Nevillovi slíbila další doučování, rozhodla jsem se napsat mu vzkaz.

Neville,
jelikož se ti doučování líbilo a prosil jsi o další lekci, sejdeme se zítra o půl sedmé v sedmé patře.

M.

Ze sklepení jsem šla do sovince se vzkazem v ruce. Až v sovinci, ve kterém nikdo nebyl, jsem se proměnila v sovu. Vzkaz spadl na zem, a tak jsem ho vzala do zobáku a letěla k nebelvírské věži.

Jelikož bylo devět hodin, v pokoji už byli kluci. Zaťukala jsem na okno a otevřel mi Ron. On a Harry už byli v pyžamu. Vletěla jsem dovnitř a dvakrát obkroužila místnost. Pak jsem se posadila překvapenému Nevillovi na rameno a spustila mu do klína dopis.

,,Harry, to je přeci ta sovička!" vyhrkl Ron a Neville si mezitím přečetl dopis.

,,Máš pravdu, Rone, opravdu je to ona," Harry mě přejel zkoumavým pohledem. ,,Neville, kdo ti vlastně píše?"

Neville znervózněl. ,,No... Millie -"

,,Millie? Ty se s ní znáš?" podivil se Ron a vtom se otevřely dveře. Do pokoje vešli další dva nebelvírští studenti.

,,No, trochu," přiznal Neville s rudými tvářemi.

,,Nikdy jsem tě v její přítomnosti neviděl," nadzvedl obočí Ron.

,,O čem to mluvíte?" zeptal se nechápavě chlapec s tmavou pletí.

,,Neřeš, Deane," odsekl Ron a zase se obrátil na Nevilla. ,,My tu sovu často vídali. Hagrid říká, že nikomu nepatří, ale že ho často navštěvuje a tak. Já jí ale poslední dobou tak často nevídal, a ty, Harry?"

,,Hagrid nám tohle skutečně řekl, ale pravda je, že tuhle sovičku už jsem dlouho neviděl," kývl Harry. ,,Myslíte, že je její, když po ní poslala dopis?"

,,Možná. Třeba ji Millie jen tak našla. Třeba ji viděla náhodně, jako tehdy my. A třeba byla jako jediná sova po ruce, a tak po ní poslala dopis pro Nevilla," pokrčil rameny Ron.

,,Máš pravdu, Rone. Tak dobrou noc, Neville," usmál se na zmateného chlapce Harry a já vyletěla otevřeným oknem ven.

•••

18.dubna 1995

Běžela jsem po schodech do sedmého patra a zase nestíhala. Musela jsem vzít něco ze Severusových zásob, ale stejně mi bylo jasné, že na to přijde.

,,Ahoj, Neville, omlouvám se, že jdu tak pozdě," vyhrkla jsem, a pak se usmála, jelikož před Nevillem se už zjevily dveře.

,,Doufám, že jsem to formuloval správně," strachoval se Neville, ale když jsme vešli do Komnaty, byla stejná jako minule.

,,Parádní, Neville," pochválila jsem ho a přešli jsme ke kotlíkům. ,,Tak. Dnes si zkusíš opět jednoduchý sluneční lektvar. Máš za sebou sice už pět lekcí, ale dnes si ještě dáme lehký lektvar. Tak do toho. Dnes budeš opět pracovat sám. Řiď se postupem, přísady máš zde," pousmála jsem se a sledovala jeho práci. Po třiceti minutách lektvar odstavil.

,,Pokud jsi vše udělal dobře, po vychladnutí by měl lektvar vydávat světlo," řekla jsem mu a vedle mě se objevily dvě sklenice máslového ležáku.

,,Pověz, Neville," začala jsem a napila se, ,,jak ti to teď jde v lektvarech?"

,,No, pořád to není nejlepší a stále se profesora Snapea bojím, ale mám o trošičku větší jistotu a před pár dny jsem dokonce dostal přijatelné," zazářil.

,,To ráda slyším. Neville, když se pořád profesora Snapea bojíš, představ si, jak jsi ho zesměšnil na hodině s profesorem Lupinem. Představ si ho znovu v těch šatech a pomůže ti to," mrkla jsem na něj a oba jsme se zasmáli.