Jak milovat Skota

2.kapitola

Být dámou bylo poctou, ale zároveň i jistou povinností. Musela být dodržována jistá pravidla, a ta se nesměla překročit. Večírky se konaly velmi často a mladé dívky na nich doufaly, že si jich konečně všimne nějaký ten bohatý lord.

Liliana už svého vysněného muže měla. Lorda Lucase. Nemohla se dočkat, až se vyjádří. Věřila, že se to stane velmi brzo. Vždyť jeho přítomnost ji provázela na každém plese. S úsměvem a dokonalou poklonou se jí věnoval. Ani se nesnažil jako jiní „nedokonalí" páni ukradnout jí hubičku.

A tím víc ji okouzloval svými líbeznými poklonami, nebo tanečním krokem. Rozhodně nebyl tak neomalený jako ten barbar. Nemohla na jeho urážlivé chování zapomenout, i přes to, že už se na dalším večírku neobjevil. Jeho chování považovala za urážlivé a neotesané.

Uběhl celý týden od té události. Během těch dní se vrátil její otec, který byl kdesi za obchodem. Jakmile se objevil jeho kočár na cestě, s nezměrnou radostí ho šly uvítat.

Lilianina maminka ihned rozkvetla a úsměv jí rozzářil líce, když se objali a políbili. Jejich láska tak nezvyklá ve šlechtické společnosti, byla důkazem toho, že se nemusel sňatek stát prvním krokem k osamění a životu bez lásky.

Když byla malá, tak hrozně ráda naslouchala otcovu vyprávění, jak si namlouval maminku. Vždycky napjatě poslouchala, i když už příběh slyšela tolikrát. Líbilo se jí, že láska vyhrála nad intrikami a lstí. Byla to pro ni ta nejoblíbenější pohádka.

„Byla tou nejkrásnější dámou, jakou jsem kdy viděl," mluvíval vždycky otec s něžným úsměvem, zatímco jeho žena se rozkošně začervenala.

„A vy jste byl tím nejpodivnějším mužem, který se ke mně kdy přiblížil."

Chtěla prožít stejnou lásku jako oni. I po letech se chtěla na svého muže dívat s tak něžným úsměvem, jako to viděla u svých rodičů.

A to se jí také splní, až si vezme lorda Lucase, pomyslela si rozhodně, když se nechala svým otcem obejmout. Jeho stisk byl pevný a rozhodný. Vůně whisky kolem něj utvářela jistou auru a také dávku podezření. Nikdy si nevšimla, že by otec nějak výrazně pil. Vrhla po něm podezřívavý pohled, ale on už měl od ní hlavu odvrácenou.

Sice se jim vrátil z obchodních cest, ale doma moc nepobýval. Buď brzy ráno zmizel do města, nebo se zavřel ve své pracovně, kam překvapivě nepustil ani svou ženu.

Teprve pátý den, kdy byl doma, si udělal čas na společnou večeři, která probíhala ve velké jídelně, kam sluhové přinesli uvařená nejoblíbenější jídla otce, které pro něj nechala matka připravit. Přesto se nezdálo, že by mu chutnalo. Mladá dívka ho několikrát přistihla s chmurným výrazem, se kterým hleděl ven velkými okny. Když se ho však zeptala, jestli ho něco netrápí, jen smutně zavrtěl hlavou.

„To nic, drahoušku. Jen jez," pronesl s tím svým lehkým tónem.

Liliana se zadívala na matku, ale i ta vypadala ustaraně. Několikrát položila svému muži při jídle ruku na jeho a on ji stiskl, ale nic neřekl. Bylo to opravdu divné. Takhle ho mladá lady snad ještě nikdy neviděla.

Vždycky mu na ústech hrál úsměv, když je škádlil, vyprávěl příhody ze svých cest, ale dnes při jídle panovalo stísněné ticho, které se bál kdokoliv z nich přerušit.

Něco se dělo a muselo to být vážné, když se tvářil takhle. Jenže to vypadalo, že se nechce svěřit ani své ženě, a to nebylo dobré. Rozhodla se proto mu zvednout náladu aspoň nějakou dobrou novinkou.