Jak milovat Skota

34. kapitola

 Jsem opět zde a snad se pobavíte u dnešní kapitolky. Fergus se nám dnes ukáže v trochu jiné podobě. Takhle jsme ho ještě neviděly. Tak krásné počteníčko. :)

Liliana se protáhla a něžně přitulila k dosud spícímu manželovi. S lehkým úsměvem pozorovala, jak se mu hruď pomalu zvedá. V tu chvíli vypadal tak bezbranně. Mohla by se na něj dívat celou věčnost, když v tom si všimla, že někdo už přinesl snídani. Na stole ležel tác s jídlem.

Lehce se pousmála a s jemnou opatrností zvedla manželovu ruku ze svého boku. Pomalu se sunula pryč a na své místo položila svůj polštář. Fergus ho okamžitě ze spaní objal a spokojeně zachrupal. Liliana se musela kousnout do rtu, aby se nahlas nerozesmála.

Po špičkách přeběhla ke stolku a usadila se u něj. Zamyšleně se zadívala na hostinu před sebou a přivoněla si k tomu. To však dělat neměla, jak si uvědomila, když její žaludek udělal kotrmelec nad tou vůní a ona se vrhla ke kbelíku a začala zvracet.

„Liliano? Jsi v pořádku?" uslyšela vzápětí za sebou a slyšela kroky, načež ji manžel objal a jemně jí přidržoval vlasy.

„Běž pryč!" vydechla, ale manžel se ani nehnul.

„Zhluboka dýchej, bude to dobré, maličká," pronesl jemně a hladil jí po zádech, aby ji uklidnil.

Dívka zvracela, dokud už v sobě neměla naprosto nic, a pak se sesunula do manželova náručí.

Fergus ji něžně zvednul a donesl zpět do postele, kam ji jemně položil a přikryl.

„Nechtěla jsem tě vzbudit," zamumlala.

Manžel se na ni však jen zazubil, když odvětil: „Stejně jsem měl vstávat, má milá. Dojdu pro Marunu, aby se na tebe podívala."

„Nic mi není," zaprotestovala dívka.

„Právě jsi tu..." nedal se manžel, ale ona mu položila ruku na ústa a upřeně se mu zadívala do očí.

Manžel nejistě zamrkal a ona mu vzala ruku do své a pomalu mu ji vedla, až ji položila na své bříško. Její úsměv prozářil její bledou tvář.

„Nevíš, co by to mohlo být, můj milovaný?" otázala se něžně.

„To kvůli...tomu?" zeptal se nejistě s očima upřenýma na její dosud malé bříško.

Liliana se zachichotala, a když k ní zvedl zrak, přikývla.

Manžel ji jemně objal a pak zamumlal do jejích vlasů: „Přesto raději pošlu pro Marunu."

Políbil ji a hbitě se vydal pryč než vůbec mohla zaprotestovat.

Ve dveřích se však ještě zastavil a prohodil: „Ne, aby ses má drahá, hnula z té postele!"

A v další minutě už s ní nebyl.

Liliana se pokusila postavit, a když si byla jistá, že její žaludek nerozpoutá novou bouři, zůstala stát na nohách a rozesmála se, když si objala bříško.

„I ty jeden, maličký, nebo maličká, to se dělá takhle trápit maminku?" zahrozila vesele.

„Nedělá, takže zítra ať se to neopakuje," dodala něžně a chtěla se vydat ke stolu, když uslyšela dupot a řev jejího manžela.

„Jak říkám, zvracela! To není nic dobrého! Okamžitě ji, Maruno, vyšetříš! Hned!"

Liliana vypískla a hbitě se vrhla na postel a dřív než se dveře otevřely spořádaně ležela v posteli.