Jak milovat Skota

22. kapitola

Další kapitolka je tady a myslím, že si užijete jak smíchu, tak i romantiky. Fergus se nám začíná chovat jako velký muž. :DD  Písnička se hodí spíše až k druhé části kapitoly. Tak si dnešní kapitolku užijte a těším se na vás u další.

Když se v noci Liliana tulila k manželovi, ucítila, jak ji k sobě něžně přivinul a vzápětí oba upadli do klidného spánku. Byla v naprostém bezpečí. Ovšem ráno, když otevřela oči, a pomalu položila ruku na druhou polovinu postele, ucítila jen prázdno. Zmateně otočila hlavu a otevřela oči. Opravdu místo vedle ní zelo prázdnotou.

„Kampak si mi zmizel, Skotíku?" zamumlala si pro sebe a vzápětí se zasmála nad svými vlastními slovy.

Rozespale se protahovala a užívala si pocit, že se mohla jen válet a nic nedělat. Správně by se měla zlobit, že ji nechal manžel sledovat, ale při vzpomínce na Ianův vzhled, když se přikulhal, jí jen na tvář znovu vrátila úsměv. Chudák nevinný trpěl, pomyslela si a zachichotala se do dlaní. Přetočila se na posteli a mazlila se s přikrývkou, až se dostala skoro na konec postele. Na poslední chvíli se zastavila před pádem a zadívala se pod sebe.

Že to neměla dělat, pochopila vzápětí, kdy zaječela, jako by ji na nože brali. Odkulila se na druhou stranu a schovala se pod pokrývku s přáním, že takhle si jí nikdo nikdy nevšimne a ona bude v bezpečí.

„Co se děje? Maličká?"

„Má paní, kde jste?"

Uslyšela vzápětí bouchnutí dveří a hlas Iana a jejího manžela. Okamžitě ze sebe odhodila pokrývku a vzpříčila se na kolenou. Oba muži leknutím vykřikli, když se tak před nimi zjevila a Ian dokonce vypadal, že sebou sekne. No nevypadal jen, protože protočil oči v sloup a sesunul se na zem. Očividně nemá rád překvapení.

„Panebože, Liliano, bál jsem se, že se ti něco stalo," prohodil její manžel s úlevou a naprosto svého nehybného přítele překročil, jako by tam nebyl.

Dívka však v prstech svírala deku, když vyjekla: „Stalo! Málem jsem se zbláznila, můj pane. Je to odporné, hnusné!"

Muž se okamžitě prsty dotkl zbraně a očima pročesával celou místnost.

„Kde je? Kdo ti, co udělal, maličká?" zašeptal.

Liliana vytřeštila oči a stejně tichým hlasem odvětila: „Podívej se vedle postele. Tam to je, drahý. Zbav mě toho, jinak přísahám, že z té postele nevylezu."

Muž se okamžitě vydal k straně postele a dívka ho vyděšeně sledovala. Už to musel vidět. Musel.

„Jak by se sem tělo mohlo vejít, má drahá?" zeptal se náhle muž a dívka po něm mrskla polštářem, až o krok ustoupil, aby ho stihl zachytit.

„Jaké tělo? O čem to mluvíš, můj pane? Je tam přece....krysa!" vypískla a pro jistotu se přesunula ještě víc k druhé straně postele.

Manžel na ni v ten moment, co to řekla, upřel ohromený pohled.

„Ty mi chceš, drahá, říct, že tu ječíš, jen kvůli kryse?" dostal ze sebe ohromeně, jakmile mu její slova došla.

„Ale je odporně veliká a chlupatá!" obhajovala se dívka a otřásla se jen při té představě.

Když však vzápětí na to muž vybuchl smíchy, Liliana po něm mrskla vražedným pohledem. Ovšem Fergus jen odhodil meč na zem a že těsně minul Ianovu bezvládnou hlavu, tak toho si ani nevšiml. Dál se smál, až mu tekly slzy z očí.

„To snad nemyslíš, můj pane, vážně! Místo, aby si svou ženu zachránil, tak se jí směješ!" zuřila dívka a mrskla po něm dalším polštářem, aby se vzpamatoval.