Jak milovat Skota

31. kapitola

Hrozně moc se omlouvám, že vydávám po tak dlouhé době, ale do školy toho bylo moc a psaní mi taky moc nešlo. Nebyla inspirace. Teď jsem konečně něco dokázala napsat a snad se vám to bude aspoň trochu líbit. Není to žádný zázrak, ale když vydržíte do konce, tak snad nebudete zklamaní. 

Následné měsíce na panství panovalo jen štěstí a pohoda. Ian se těšil manželství s Alicí, které zjistil, že není tak strašné. Možná proto ji moc nepouštěl z postele.

Liliana se starala o chod domácnosti a často chodila do vesnice, aby roznášela léčivé bylinky. Sice neuměla léčit, ale postupně se něco přiučila od Janet, kterou těšil její zájem.

S Gruagem vedla sálodlouhé rozhovory, zatímco její manžel společně se svými muži opravoval opevnění panství, aby byli v bezpečí a vyučoval nejmladší mladíky, sotva uzvedli meč, umění boje a obrany. Liliana se také i přes Fergusův odpor vrátila ke střílení z luku.

„Má drahá, měla by si myslet na své bezpečí," snažil se ji od toho odradit, když stál vedle ní na cvičišti.

Dívka po něm však vrhla světaznalý úsměv, poplácala ho po zádech a prohodila: „Můj pane, nemusíš se obávat, protože nyní bude vše v pořádku. Zjistila jsem, jak se trefit do terče!"

Manžel na ni vrhl nevěřící pohled a pak ještě jeden, načež se bouřlivě rozesmál. To rázem zaujalo stádo prchajících mužů a zvolili jiný postup než obvykle. Místo útěku se vydali k nim.

„A kdypak si, má drahá, na to přišla?"

Liliana se na něj zazubila a odvětila vesele: „V kuchyni!"

Čímž akorát způsobila další smích mužů okolo a i manžela. Ovšem ona si z toho nic nedělala.

„Já ti to dokážu, Fergusi," dodala naprosto bezstarostně a poté vyndala ze záhybů sukně jablko.

Muži na to ovoce hleděli a pak se zadívali na stejně zmateného laidra.

„S tím jablkem?" vydechl muž nejistě.

Dívka k němu došla a položila mu ho do spojených rukou, přičemž ho přísně napomenula, aby se neopovážil změnit polohu.

Pak od něj ustoupila, a zatímco zvedala luk s šípy ze země, promluvila: „Zjistila jsem, že do teď jsem střílela na bezduchovou věc, a tak mě nic nenutilo, abych se trefila. Neměla jsem důvod to udělat. Ovšem když budu střílet do toho jablka a budeš ho držet ty, můj drahý, budu se muset trefit, přece bych nezastřelila vlastního manžela."

Načež se s rozzářenýma očima rozhlédla kolem sebe a zvolala: „No není to naprosto úžasné, mí drazí?"

Natáhla luk a vložila do něj šíp.

V ten moment její muž odhodil jablko na zem a vykřikl rozzuřeně: „To ani nápad, Liliano! Nebudu tvůj terč!"

„Snad se nebojíš můj pane!" provokovala ho dívka klidně.

Muži stojící okolo pro jistotu o krok ustoupili a politovali v duchu svého vůdce. Na pomoc se mu však nevydal ani jediný. Na to si příliš vážili svého krku.

„Nebojím se, ale nevěřím tvým schopnostem, protože luk se v tvých krásných rukou stává smrtelnou zbraní, maličká."

„Když mi však nebudeš důvěřovat, nikdy mi to nepůjde!" odsekla dívka rozhodně.

Fergus si otřel čelo a zamumlal: „To si mám nechat šíp prolétnout břichem jen proto, aby to mou krásnou lady uspokojilo?"

„A co kdybyste si to cvičně zkusila na tomhle panákovi, má paní?" vložil se do toho znenadání Brian.