Jak milovat Skota

28. kapitola

Jsem tu zase! Kapitolka spolu se mnou. A můžu slíbit, že další kapitola bude hned zítra, protože jsem se je rozhodla rozdělit. Dohromady to bylo moc dlouhé. Tak se můžete těšit. :)

Fergus popohnal koně do trysku ani se neotočil. Měl na Lilianu takový vztek, že skoro neviděl vzteky. Nechal si větrem přehazovat vlasy z jedné strany na druhou, aby přestal mít chuť někoho na místě uškrtit nebo zabít.

„Fergusi!!! Fergusi!! Zastav!" slyšel kdesi v podvědomí hlas Iana, ale rychle ho zase vytěsnil.

Naopak hřebce popohnal ještě k větším výkonům. Vítr ve vlasech klidnil jeho vztek a on nutil koně, aby uháněl rychleji a rychleji.

Náhle však ucítil, jak mu oprať byla vytržena z ruky a kůň začal zpomalovat. Vrhl rozzlobený pohled na stranu a uviděl vedle sebe Iana, který držel ji držel.

„Co si to dovoluješ, Iane?" zařval na něj rozzuřeně a snažil se mu oprať vytrhnout.

Jeho přítel ji však dál pevně svíral v rukou a zaječel na něj v odpověď: „Ne, otázka zní, laidře, co to je s tebou? Jsi v pořádku? Já si myslím, že ne! Jinak by si tam Lilianu nenechal. Zešílel si, drahý příteli? Víš, co se tvé paní může všechno stát?"

„Sama tvrdila, že nás nepotřebuje. Tak ať se domů dostane sama," odsekl rozčíleně.

„Jste oba mezci tvrdohlaví. Řekla to, protože měla vztek stejně jako ty. Oba jste udělali chybu, ale ty větší, příteli. Nechat svoji ženu v lese samotnou a naprosto bezbrannou poté, co jsi jí vyčinil, že sama sebe ohrozila. To ty jsi jí právě nechal na pospas osudu! To je hodně drsný! Měl by ses, laidře, hodně rychle upamatovat!" ryl do něj Ian s očima plnýma vzteku.

„Ty mi nemáš, co rozkazovat," zařval Fergus a pokusil se mu oprať vytrhnout z ruky, ovšem Ian stisk ani na okamžik nepovolil a dál mu hleděl do očí.

„Když se chováš jako hlupák, pak můžu, Fergusi."

V ten moment Fergus ze sebe vyrazil bojový pokřik a vrhl se na Iana. Skočil z koně a jeho vzal s sebou, až oba sletěli bolestivě na zem a několikrát v sobě zaklesnutí se přetočili. Až se po nějaké době konečně zastavili.

Okamžitě do sebe začali bušit hlava nehlava. Ian se Ferguse pokoušel uhodit do brady, ale druhý muž ho od sebe odtlačoval.

„Nechápu, co sis myslel? Miluješ ji? Tak jak si ji tam mohl nechat?"

„Je to moje věc!"

„Jistě, veliký laidr, ale tohle ti Liliana jen tak neodpustí. Něco jiného je, že se hádáte a něco jiného je, ji nechat samotnou v lese."

Prudce Ferguse zatahal za vlasy, až druhý muž bolestivě zaskučel. Ovšem nenechal si to líbit, prudce ho udeřil do brady.

„Rozčílila mě. Neposlechla mě, tak ať pochopí, že moje příkazy nejsou jen tak."

„Jistě a ty si nic špatného neudělal!"

„Ne!!!" zařval Fergus s pokusil se ho ze sebe shodit.

Ovšem Ian ho objal oběma nohama kolem jeho a nehodlal pustit.

„Takže ji nemiluješ, laidře?"

„Co je ti potom, Iane!!"

Ian se lehce vyhnul přítelově pěsti a odkulil se na stranu. Sotva se dostal na kolena a už po něm Fergus šel.

„Jenže kdyby si ji miloval, nenechal bys ji tam. Oba jste udělali něco špatně. Stačí si hrábnout hluboko do mysli," odvětil Ian a dostal se na nohy.