Jak milovat Skota

36. kapitola

 Moc se omlouvám, že kapitolka tak dlouho trvala, ale nechtěla jsem to uspěchat. Nechtěla jsem sem dát nějakou slátaninu. Tak doufám, že se vám dnešní kapitolka bude líbit a užijete si ji, protože už to je předposlední kapitola. Nejspíš příští bude poslední, takže si užijte  den s Lilianou a Fergusem.

Jeden den Liliana seděla u krbu a s úsměvem pozorovala nedaleko si hrající děti. Na zemi si uprostřed síně hráli malé holčičky a malí klučinové. Jejich rodiče plnili své povinnosti ale občas jedna nebo další maminka přiběhla, aby děti zkontrolovala.

„Nejez ten kamínek!"

„Jak to zase vypadáš, ty nezbedníku?"

„Že na tebe pošlu tatínka."

Liliana se usmívala, protože ženy výhružky vážně nemyslely. Viděla tu lásku v jejich očí.

S toutéž láskou si pohladila bříško a zamumlala: „Ty můj broučku, tatínek i já se na tebe těšíme."

Načež pokračovala ve vyšívání a sem tam hodila pohledem po dětech. Oheň ji pěkně hřál, a tak se ani nemínila nikam hnout. S Alicí dávno všechno v kuchyni vyřídila a poté ji služebná vyhnala, aby odpočívala. Žádný respekt k ní neměla. Při té vzpomínce se tiše zachichotala.

„Má paní?" ozval se za ní náhle hlas a vytrhl ji z rozjímání.

Vyděšeně sebou trhla a otočila se na starce, který se na ni usmíval.

„Ach, Gruagu, polekal jste mě," vydechla a ukázala mu na místo vedle sebe.

„To jsem neměl v úmyslu, má paní."

Liliana mu věnovala úsměv a znovu se zadívala na děti. Malinké holčičce létaly copánky kolem hlavy a její úsměv, který se jí roztáhl až ke koutkům úst, byl prostě neodolatelný.

„Budete skvělá matka, lady Liliano," pronesl po chvíli ticha stařec, jako by jí četl myšlenky.

Obrátila se na něj a pronesla s obavami: „Nebyla bych si tak jistá, Gruagu. Vždyť ty děti, když se narodí, jsou tak malinkaté, že jde lehce..."

„Víte, že po porodu se může o dítě starat někdo jiný. Vy byste si s ním vždycky jen pohrála a vrátila ho vychovatelce nebo chůvě..." přerušil ji stařec hbitě.

Dívka na něj upřela nechápavý pohled a objala si v obraně bříško.

„Copak si myslíte, že bych SVÉ dítě svěřila cizí ženě??? Nikdy!" obořila se na něj rozčíleně, ale muž se nepřestal usmívat.

Chytil ji za ruku, a když se na něj hněvivě otočila, prohodil: „Budete skvělá matka, má paní. Tohle je důkaz. Už nyní své dítě milujete."

Liliana překvapeně pozvedla obočí, když pochopila, že se ji jen snažil donutit k přiznání, ale pak se jí na tváři rozhostil úsměv.

„Vy máte ale praktiky, drahý Gruagu!" pronesla vesele.

Stařík se na ni usmál a na důkaz své oddanosti, sklopil hlavu.

Liliana se znovu pustila do vyšívání a poznamenala: „Jaké myslíte, že by se hodilo jméno pro holčičku, můj milý?"

Gruag se napil z poháru a prohodil vesele: „Myslím, že na to by vám měl odpovědět laidr má paní."

Liliana zabodla jehlu do látky a koutky úst jí zacukaly smíchy.

„Je vidět, že mého muže znáte dobře. Je skálopevně přesvědčen, že to bude kluk!"

Gruag se k ní naklonil blíž a oči mu jiskřily živým zájmem, když se optal: „A co vám, paní, říká vaše intuice?"