Jak milovat Skota

35. kapitola

 Další kapitolka je na světě. Trošku delší, ale snad to nebude vadit. Myslím si, že když vydržíte do konce, nebudete zklamaní. Takže snad se bude líbit kapitolka.

Liliana nemohla být šťastnější. Bříško už se jí pomalu zakulacovalo a ona se na děťátko moc těšila.

Fergus se staral o opevnění, objížděl své lidi a dívka mu sebou vždycky podstrčila nějaké bylinky a kladla mu na srdce, aby je spravedlivě rozdal mezi lidmi. Manžel sice mručel, ale vždycky to splnil.

Pokaždé když se na koni a s pár věrnými vydal pryč, dívka se s ním loučila stejnou větou: „Takže mě sebou nevezmeš, Fergusi? Ani bys o mně nevěděl!"

Manžel jí věnoval pobavený úsměv, protože to oba začali brát jako rituál, když se to několikrát opakovalo.

Takže dívka pak věděla odpověď dřív, než ji vůbec pronesl: „Právě toho bych se bál. Možná příště, maličká!"

Načež ji políbil a vyjeli.

Když byl pryč byla dívka smutná, protože jí Fergus chyběl a navíc to kazily i nepřestávající nevolnosti.

Začala také spolu s Janet a Alicí šít věci pro miminko. Překvapeně zjistila, že na půdě je spousty látek a že i Fergus nějakou nakoupil, než odjel do Anglie pro nevěstu.

Dívka tím byla zaskočená, ale když si to představila, jak musel být její manžel při vybírání nadšený, na tváři se jí vykouzlil úsměv.

Úplně si představovala, co pro děťátko ušije. Bude mít jen to nejkrásnější, protože pro ni je nejvzácnější dar na světě.

Dívka opatrně dělala každý steh s láskou a opatrností, zatímco obě ženy ji překvapeně pozorovaly.

„Doma jsem občas musela šít, protože to jsou správné dovednosti pravé dámy," poznamenala k nim, aniž by zvedla zrak.

„Ale nikdy jste manželovi ty košile neopravila, má paní," prohodila Janet vesele, když si vzpomněla na příhodu s rozstříhanými košilemi.

Liliana zvedla zrak a udělala malý steh, než odpověděla: „Nezasloužil si, abych své prstíky využívala na zašívání trhlin, které si manžel zasloužil."

„Tenkrát jsem myslela, že ho trefí šlak," poznamenala Alice a zachichotala se.

Janet se ke smíchu přidala a dodala perličku: „A já poprvé pochopila, že když se někdo postaví laidrovi, může i přežít!"

Po tomhle výroku všechny tři vybuchly smíchem.

Když se uklidnily, dívka dodala: „Zatím jsem neměla čas na vyšívání. Navíc nikdy mě to zase tolik nebavilo jako..."

„Jako co?" zeptala se Alice, když jí nahlížela na krásné stehy.

Liliana se k nim naklonila a pak zašeptala s očima jiskřícíma pobavení: „Jako tanec. V Anglii byly stále nějaké večírky, dámy."

„To vás snad nemohlo bavit každý večer ne, má paní?" otázala se Janet a oči jí zahořely živým zájmem.

Liliana hbitě šila a dala si načas, než odpověděla: „Nebyly každý večer, ale vždy tam bylo plno pánů a dam. A ty róby. Muži flirtovali a zvali dámy do kola. Tanec to byla nejlepší věc. Nic se jim nemohlo rovnat."

Povzdechla si, ale pak náhle dodala: „Vlastně jedna věc je zde i překonala."

Alice s Janet čekaly na odpověď jako na trní.