Jak milovat Skota

8.kapitola

Fergus za ním zůstal zírat s otevřenou pusou. Nikdy neviděl, že by měl ten stařec k někomu takovou úctu. Jeho ze začátku ignoroval, jako by byl vzduch, a když se o něm snažil jako pán panství něco zjistit, jen mu věnoval zamyšlený pohled a sem tam pronesl nějaké moudro naprosto mimo téma, proto ho pak nechal být. Zjistil, že by z něj stejně nic nedostal, a tak přijal fakt, že se mužík sem tam v klanu vyskytne, a ještě častěji beze slova zmizí.

Nyní jen znovu zavrtěl hlavou, zatímco Liliana se na něj zamyšleně podívala, jako by mu chtěla umět číst myšlenky. Muž už chtěl vyzvídat, jak se stalo, že se bavila zrovna s tímto starcem, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Určitě by se akorát rozzlobil a stejně tak jeho drahá žena, a to nechtěl. Ne, potom kdy viděl na její tváři při rozhovoru se staříkem bezstarostný úsměv, a v tu chvíli zatoužil, aby takový úsměv měla na tváři i s ním.

Proto se jí vážně podíval do očí a otázal se: „Nechtěla by ses jet se mnou projet, maličká?"

Byl to okamžitý nápad, nejspíš souvisel s přítelovým přesvědčováním, že ze sebe má dělat kašpara, aby to se svou drahou manželkou urovnal. Předtím ho ani nenapadlo takovou blbou radu poslouchat, ale najednou cítil, jako kdyby to bylo správný, a tak nepřemýšlel a zeptal se.

Dívka se na něj překvapeně podívala, jako kdyby nemohla uvěřit, že to, co slyšela, řekl její manžel, ale pak se jí po tváři rozlil rozzářený úsměv a ona přikývla. Znělo to jako milé pozvání, a tak neměla jediný důvod odmítnout, přesto si neodpustila jemné popíchnutí, když došli až ke stájím: „Doufám ale, že tentokrát pojedeme pomalu."

Přičemž jí při těch slovech zajiskřily oči uličnictvím, zatímco muž se tiše zasmál, když odpověděl: „Pro tentokrát ano."

Během chvíle měli připraveny koně a pán panství svou ženu lehce vysadil na její klisnu, zatímco sám naskočil na svého. Liliana mu věnovala děkovné pokývnutí, načež pobídla zvíře do klusu a během okamžiku se dostala z obraných zdí jejich panství. Kolem ní se rozprostíraly jen krásné louky a pole. Zatímco se vedle ní zařadil její společník. Studoval ji pohledem a překvapivě ho zaujalo, jak si vítr pohazoval s jejími vlasy. Na koni vypadala překvapivě jistě a on si při pohledu na ni, uvědomil, jak je krásná. Ve slunci jako by přímo zářila.

„Líbí se ti skotská krajina, maličká?"

Liliana po něm vrhla hravý úsměv, když odvětila: „Je krásná, ale není tu moc teplo, můj pane, ale rozhodně má své kouzlo."

„Jsi krásná, má paní," vypadlo z něj najednou. Jen se zamyslel s pohledem na její tvář, a pak už bylo pozdě to vzít zpátky.

Mladá žena na něj totiž překvapeně pohlédla, ale to už muž pobídl koně do klusu, a tak se společně rozletěli přes planinu. Dívka za ním hleděla, než se pousmála a pobídla svého koně, aby následoval valacha jejího muže. Brzy ho dohnala a klusali společně kolem nádherné přírody, volných planin, ale i osamocených stromů. Když v tom náhle její manžel zastavil u místa, kde začínal les a končily planiny, jak svého koně, tak i jejího. Sám seskočil dolů a pak sundal i ji.

„Co to ..." chtěla se zeptat, protože nechápala, proč tak najednou ustali, ale to už jí muž položil prst na ústa, a tak ho tiše následovala, když ji vedl skoro neviditelnou cestičkou do lesa, zatímco koně tam nechal pást.

Dívka neprotestovala, protože se jí zmocnila zvědavost a rychle ho následovala. Prodírali se mezi keři, stromy, až konečně muž rozhrnul poslední větvičku a ona překvapeně vypískla při tom pohledu. Ovšem hned si dala ruku na ústa, aby tu nádheru neporušila svým výkřikem.