17. kapitola

3.3K 161 42
                                    

Kapitolka je zde a snad se bude líbit. Při této písničce se mi slavnost nádherně psala, tak jsem vám ji sem dala. Děkuju vám za každý vote a komentář. Vždycky mě to hrozně potěší. Krásné počteníčko.

                                                                     ****

Když nastal den slavnosti, byl všude zmatek. Liliana pobíhala po celém hradě a kontrolovala, aby všechno bylo dokonalé. Sem tam si s manželem, který se staral o své povinnosti, někde v koutku vyměnili polibky a pak se honem vrátili k práci. Nikdo ten den neměl volno na nějaké pobíhání jen tak. Ženy vařily, pekly a muži chystali síň. Liliana se při pohledu na nádherně uklizenou síň usmívala. Už se nemohla dočkat večera. Bude to neuvěřitelné. Nadšeně se na místě zatočila a pousmála se.

„Má paní?" uslyšela vzápětí nejistý hlas Alice. Znovu do práce, pomyslela si, když se k ní vydala.

„Tak, co našel si ho?" otázal se Fergus netrpělivě uhnaného Iana, který vběhl do síně, kde o sebe všichni zakopávali.

„Dalo mi to práce, ale je tady. Máš to napsaný?" zamumlal vysíleně Ian.

„Jo mám!" odsekl laidr a podal tajemný pergament Ianovi.

Muž se mu uklonil a se smíchem zmizel z hradu. Liliana kontrolovala přípravu jídla v kuchyni, když ji Janet zatáhla za rukáv a s úsměvem ji vedla do její komnaty.

„Nemůže to počkat, Janet? Máme ještě spoustu práce!" protestovala dívka slabě, ale žena se na ni jen usmívala, když ji vtáhla do její komnaty.

„Ne, má paní! Slavnost není jen od toho, aby vás úplně zničila, ale abyste si ji užila a kvůli té příležitosti se zušlechtila," prohodila vesele Janet a usadila ji na židli. Liliana se na ni zmateně dívala.

„To stihnu, až bude všechno hotové.."

„My se o to postaráme, má paní," ozvala se také Alice, která vešla dovnitř s úsměvem na tváři.

„Ale předtím se postaráme, aby z vás laidr nemohl spustit zrak ani na chvíli," dodala Janet uličnicky.

A vzápětí vydechla Liliana úžasem při pohledu na šaty, které před ní Alice rozprostřela. Byly nádherné! Překrásné na místní poměry! Jednoduché šaty, nádherně ušité a sukně nadzvedávaná. Dívka si dala ruce před ústa, aby zadržela ohromený výkřik.

„Ach můj bože, to je nádhera! To jste ušili pro mě?" vydechla ohromeně.

Ženy se potutelně usmívaly nad tou chválou.

„To nic nebylo, má paní. Budete nádherná!" dodala Janet.

„Ale musíme něco udělat s vašimi vlasy," prohodila Alice a jemně jí prohrábla lokny, které jí spadaly po zádech.

Liliana chtěla protestovat, ale neměla proti nim žádnou šanci. Ženy ji nebraly na vědomí a pustily se do práce.

„Co se dá dělat, drahé dámy, tak se budu muset nechat opečovávat," prohodila vesele a uvolnila se.

Ženy kolem ní štěbetaly a ona si to naprosto užívala. Už se těšila, jak bude Fergus zírat, až bude sestupovat ze schodů a pak promluví plynně gaelsky. Rty se jí zkroutily do úsměvu. Už viděla ten jeho výraz! Bude valit oči. Když se snažila dostat na zrcátko ležící nedaleko od ní, byla napomenuta.

„Má paní, zrcátko dostanete, až to bude hotové," mírnila ji vesele Alice.

„Když já jsem tak zvědavá," odvětila dívka nadšeně.

Jak milovat SkotaKde žijí příběhy. Začni objevovat