Jak milovat Skota

19. kapitola

Znovu na scéně. :D Po minulé drastické kapitole, tu máme trochu klidnější kapitolu. Tak snad se vám bude líbit.

                                           ****

Liliana se ani nenadála a už seděla na koni v něžné náruči svého manžela, který ji zavinul do svého plédu. Chtěla něco říct. Opravdu, ho chtěla uklidnit a poděkovat mu, protože jí zachránil život, ale nemohla. Nedokázala z vyprahlého a pohmožděného krku vypravit jedinou hlásku. Jen se k Fergusovi přivinula ještě blíž a upadla do bezvědomí. Muž okamžitě pocítil, kdy ztratila vědomí a ihned ji k sobě obrátil. Rychle hledal nějaká zranění, přičemž celou dobu klel.

Když jeho pohled ulpěl na jejím zhmožděném krku a rukou od krve, sevřelo se mu srdce zoufalstvím. Tolik toho prožila a to jen kvůli němu. Kdyby s Marianou předtím nebyl, tohle by se nikdy nestalo. Všechno to byla jeho vina.

Najednou na svém rameni ucítil ruku, a když vzhlédl, uviděl u sebe Iana.

„Ty za to nemůžeš, příteli, Mariana nebyla v pořádku. Ty jsi ji nijak nepovzbuzoval a poté co sis přivedl Lilianu, si všem dal najevo, kdo je jejich paní. Byla šílená! Byla nemocná, s tím si nic udělat nemohl, můj pane," pronesl Ian tiše, ale rozhodně.

„Mohl! Zatraceně! Měl jsem to tušit. Kdybych si na ni dal pozor, tak by moje žena nemusela prožít takovou hrůzu," odsekl Fergus zoufale.

Načež něžně pohladil dívku po tváři a povzdechl si. Nemohl bez ní být. Nemohl ji ztratit. Tentokrát už se o to postará, tak že se nic nestane. Její ztrátu by neunesl. Nikdy. Zatraceně přirostla mu k srdci, než si do té chvíle uvědomoval.

„Konečně si přiznáš, že jsi do ní zamilovaný, Fergusi?" ozval se náhle Ian vesele.

Laidr sebou při jeho slovech trhl a pak odsekl: „Je to moje žena, je jasné, že o ni mám starost. Nechci, aby jí kdokoliv ublížil."

„Takže ji miluješ?" dotíral na něj přítel naprosto klidně.

„Dej mi pokoj, Iane, musíme ji dostat do bezpečí a ne řešit tvoje hloupé dotazování!"

„Stačí jediné slovo, můj předrahý laidře! Jedno slovo. Buď ano, nebo ne. Nevidím na tom nic složitého!" provokoval ho Ian dál.

Fergus ho vraždil pohledem a popohnal koně do klusu. Ovšem jeho přítel byl vzápětí u něj a probodával ho vážným pohledem.

„Panebože, Iane, vždyť ani nevím, co to slovo znamená! Nikdy jsem to nezažil," vypěnil Skot rozzuřeně a div že vzteky nespadl i s nevědomou dívkou z koně.

Ian přidal do klusu a nic si z lairodva vzteku nedělal. Naopak se pousmál a odvětil: „Láska nejde nijak vysvětlit, drahý příteli. Tu musíš poznat. Je to zoufalá snaha ochránit toho druhého a neunést představu, že by si musel být bez ní. Když ji vidíš, stačí ti jeden úsměv, aby se ti zlepšil den. Chtít celý život strávit u jejích nohou jako její služebník. Splnit jí každé přání a mít s ní spoustu dětí a přitom tajně doufat, že jedno dítě bude po ní. Stejně dokonalé. Vždy v její přítomnosti pocítíš v břiše zvláštní pocity a jakmile nebude s tebou, celým tělem ti budou projíždět vlny smutku a když se objeví, jako mávnutím kouzelného proutku, všechno zmizí a jen radost zůstane."

Fergus se na přítele ohromeně zadíval a málem mu úžasem spadla brada. Neustále mu jeho slova bzučela v hlavě. Zmateně se zadíval na svou drobnou ženu a přivinul si ji k sobě pevněji.

„Možná by ses měl, Fergusi, přestat před pravdou schovávat, protože tvoje žena tě miluje a potřebuje," dodal Ian tiše.

Jejich procesí bylo tiché. Nikdo nežertoval ani se nesmál. Uháněli jako o život. Každý skot té družiny myslel na drobnou ženu laidra, která byla dnes ve smrtelném ohrožení života.