Jak milovat Skota

25. kapitola

Další kapitolka je na světě a  já doufám, že si ji užijete.  Takže přeji krásné počteníčko a zbytek dne. :)

Následně se vše chystalo na svatbu a Liliana se cítila naprosto dokonale zamilovaná. Neustále kolem sebe viděla Ferguse, který ji buď někam zatáhl, aby ji mohl jen tak políbit, nebo ji rozptyloval od její práce.

Když šla sbírat bylinky, objevil se za ní a něžně ji políbil, načež jí začal pomáhat. Liliana si skousla ret, aby zastavila smích, který jí klokotal v hrdle, když jí začal do košíku házet, cokoliv, co vypadalo jako kytky. Dusila se smíchy, když se opřela o strom.

„Můj drahý, víš vůbec co sbírám?" prohodila vesele.

Muž se na ni otočil, přičemž v rukou držel nějaký plevel.

„Tohle ne?" pronesl s dojemně rozzářeným úsměvem.

Dívka se smíchem zavrtěla hlavou, došla k němu a sklonila se, aby se podívala do košíku.

„Tohle ne, taky ne, skoro, těsně vedle.." odříkávala, zatímco byliny vyhazovala ven a na tváři se jí čím dál víc roztahoval úsměv.

„To snad nemyslíš vážně, maličká," durdil se naoko rozčíleně.

Liliana se však na něj vesele zazubila a vytáhla poslední bylinku.

„Tuhle jsi našel dobře. Krásně jsi to zvládl, můj pane," pronesla vesele.

„Takže jen jedna je dobře, drahá?" pronesl s lehkým úsměvem, zatímco se k ní hbitě blížil.

Dívka uskočila za strom a zavolala nevinně: „Ostatní nebyly ta správná volba, drahý."

Načež se zachichotala a vykukovala z pod stromu.

„Až mi budeš pomáhat podesáté, budeš znát všechny, má lásko," dodala konejšivě a věnovala mu zářivý úsměv.

Muž se k ní přibližoval a jeho oči zářily lišáctvím.

„Takže ty, drahá, říkáš, že jsem naprosto neschopný?"

Liliana vyprskla smíchy a odvětila: „To jsem neřekla!"

Načež se zasmála a k manželovu šoku si sundala z nohou boty a odhodila je k němu, a poté se se smíchem zatočila.

„Co kdybychom si zatančili, můj pane?" pronesla s jiskrou smíchu v očích a roztočila se tak, až za ní její sukně vlála.

„Tady?" vyjekl muž ohromeně a rozhlédl se kolem sebe.

Dívka však na něj zakývala prstem a zašveholila: „Nikdo tu není, Fergusi. Bude to úžasný!"

„Jestli to někdo uvidí, tak budu mít jako laidr malý respekt," zahuhlal muž a ještě jednou prozkoumala prostředí kolem nich.

To už se však dívka roztočila a začala se mezi květinami točit. Dotek nohou na zemi byl nádherný a ona se usmívala na stále váhajícího manžela.

„I kdyby tě někdo viděl, drahý, tak by si naopak u svých lidí získal respekt."

Načež dodala uličnicky: „Protože by v tobě konečně viděli člověka jako jsou oni a ne poloboha."

Po tomto prohlášení se muži okamžitě rozzářily oči a sebevědomě vypnul hruď.

„A tak to je správně!"

„To je velmi nehorázné! Právě by ses nad nimi neměl vyvyšovat, ale ukázat jim, že jsi jeden z nich a že táhnete za jeden provaz," odsekla dívka, ale stále jí na rtech hrál úsměv.