Jak milovat Skota

3.kapitola

„Ach, lady Liliano. Jak milé překvapení vidět vaši krásnou tvář, ale kdepak jste nechala svou gardedámu?" ozval se vzápětí za ní milý hlas lorda Lucase, který vstoupil dovnitř lehkým krokem.

Dívka se otočila a uklonila se. Muž vypadal jako obvykle naprosto dokonale. Okamžitě jí srdce zaplesalo a oči se jí zamžily radostí. Na okamžik byl zapomenut každý problém, který jí dělal starosti, a zůstala jen radost z blízkosti tohoto okouzlujícího gentlemana.

Lord Lucas ji něžně zvedl z úklony a políbil na otevřenou dlaň ruky. Jeho tvář byla stažena starostí o ni. Viděla jeho vrásky a zkoumavý pohled, který se zastavil na její posmutnělé a strhané tváři.

„Omlouvám se za to přepadení, lorde Lucasi. Je mi to líto. Vím, že bych tu neměla být sama. Jenže opravdu jsem musela přijít. Dnešního dne se toho tolik stalo," dostala ze sebe těžce a jen se modlila, aby ji odsud znechuceně nevyhodil. Co když se mu tímhle činem znechutila? Dáma by se něčeho takového neměla odvážit. Měla by se za každé situace chovat podle společenských pravidel...

Jenže byla příliš zoufalá a vyvedená z míry, a tak zkusila poslední možnost, která by ji mohla zachránit.

Zhluboka se nadechla a čekala, co se stane. Muž se však nepřestal tvářit starostlivě a místo příkrých slov, aby odešla, ji s největší opatrností dovedl k sofa, kam ji usadil. V tu chvíli strach a nejistota zmizely. Hodlal ji vyslechnout. Jeho pohled na ni se nezměnil, a ona mu za to byla ještě mnohem vděčnější než kdy dřív.

Strach byl zapomenut a ona mu svěřila, co se ten den stalo, a co ji donutilo udělat něco tak opovážlivého a dámy naprosto nevhodného. Svěřila mu svou důvěru. Muž jí trpělivě naslouchal a vážně ji sledoval. Sem tam se mu tváří mihla nějaká emoce, jako zděšení či znechucení, avšak ani jedinkrát ji nepřerušil.

„Ach, vy chudinko. Dneska toho na vás bylo tolik. Samozřejmě, že vám pomohu, má drahá. Nikdy bych si neodpustil, kdybych nechal dámu v nouzi. Obzvlášť dámu, která má moje sympatie. Nemusíte se ničeho bát. O všechno se postarám. Nebudete si muset vzít toho hrozného Skota. To nedovolím! Jen to nechte na mně," pronesl naprosto vážným hlasem, jakmile mu vše do detailů vypověděla. Dal najevo jasný nesouhlas s příkazem jejího otce a přislíbil jí pomoc. Načež se sklonil, když se setkal s jejím uplakaným pohledem, a jemně ji políbil do dlaně.

„Všechno zařídím. Ale tady zůstat nemůžete. Zde by vás mohli lehce najít. Víte, co, má drahá? Počkejte na mě v hostinci U Kohouta. Váš kočí jistě bude znát cestu. Tam by vás nikdo nehledal, a to nám dá čas, který potřebujeme. Za hodinu se tam setkáme a všechno bude v pořádku. To vám slibuji! Vezměte si pokoj na konci uličky, má paní," dodal důrazně a dál ji sledoval ustaraným pohledem.

Byla dojata jeho snahou jí pomoci. Byl ochotný kvůli ní riskovat střetnutí s jejím otcem. Srdce jí zaplesalo nadějí. Co na tom, že bude muset do hostince, kam by neměla ani vkročit? Musí to udělat. Bude tam v bezpečí, aby ji nikdo nenašel. Lord Lucas má pravdu.

Možná ještě všechno dobře dopadne, prolétlo jí hlavou, když mu sevřela ruce a poklekla do úklony, přičemž zašeptala vděčně: „Ach, můj pane, nikdy vám to nezapomenu. Zachráníte mi život."

Muž však jen mávl rukou, jako kdyby to byla bezvýznamná maličkost. Starostlivě ji doprovodil až před dům a přes ramena jí přehodil plášť, který mu byl donesen stoicky klidným sluhou.

„Hlavně se nebojte, má milá. Za chvíli budu u vás," pronesl ještě u kočáru a ona vděčně pokývla. On jediný jí opravdu chtěl pomoci. Rodiče se vzdali a nechali by ji napospas osudu. Tento gentleman byl však jiný.