Jak milovat Skota

29. kapitola

Užijte si předvánoční kapitolku a snad se bude líbit. Jednou byla brzo, ale nezvykejte si. :D Příští bude jako obvykle. Krásné počteníčko.

„Ach, můj bože, to je ale milá návštěva. Laidrova manželka a u nás?" vyhrkla ohromeně mladá žena, když jí to manžel prozradil, zatímco vcházeli do malého, ale útulného domku.

Uvnitř dívku okamžitě obestřelo teplo, až se nad tím zachvěla. Teprve v tu chvíli si uvědomila, jaká jí byla venku zima.

Liliana ženě věnovala lehký úsměv, zatímco ona se jí hluboce uklonila.

„Jaká čest pro nás, paní. Nikdy bych se nenadála, že tu budete u nás," vyhrkla žena v rozpacích.

A pobídla ji, aby se posadila k ohni, kde bylo teplo a zašeptala k manželovi tiše, aby ji Liliana neslyšela: „To jsi mě nemohl upozornit, muži? Taková vzácná návštěva a já nemám naklizeno. Podívej se okolo. Ach, stydím se do morku kostí."

Dívka ji však slyšela a cítila se špatně, že se kvůli ní žena tak cítí.

„Nemohl jsem tě upozornit, když jsem ji potkal, ženo, teprve na cestě domů. Lady nevypadá, že by si něco dělala z nepořádku. Dej jí najíst, napít a zavděčíš se jí," odvětil její muž bodře.

Liliana se opatrně usadila, co nejblíže k ohni a užívala si ten pocit, kdy jí teplo pronikalo do těla a ona pocítila hřejivý pocit, který venku rozhodně neměla. Nejraději by si sedla ještě blíž, ale odolala pokušení, protože pak by se její oblečení mohlo vznítit. Bylo by to příliš nebezpečné.

Okamžitě před ni žena položila jídlo a pití, přičemž se neustále omlouvala: „Bohužel, má paní, není to nejlepší jídlo, ale nečekali jsme návštěvu..."

Liliana ji však přerušila, když prohlásila mile: „Já vám moc děkuju. Mám hlad jako vlk, sním naprosto všechno. Nemusíte si dělat starosti. Jste moc laskaví, že jste mě sem vůbec vzali."

Žena na ni chvíli zírala, jako by jí nevěřila, ale když dívka nic nedodala, žena se rozzářila a rozeběhla se ven.

Muž se usadil k Lilianě a dodal spiklenecky: „Nemusíte se bát, pak vás dovedu zpět, má paní. Moje žena jen není zvyklá na tak nóbl návštěvy."

Liliana mu věnovala úsměv, zatímco zasytila svůj hlad.

„Máte moc milou ženu, pane. Važte si jí," dodala mile a napila se vody v poháru.

Konečně ustalo ustavičné kručení žaludku a teplo jí taky prohřálo každičkou kostičku v těle. Skoro se jí oči zavíraly únavou z celého dne, ale než se její oči mohly zavřít, náhle se rozletěly dveře, až dívka vylekaně usedla rovně a vzápětí uviděla drobnou holčičku, která vběhla dovnitř.

„Tatíí," vypískla dětským hláskem a skočila mu do náručí.

Muž ji něžně pocuchal vlásky a s láskou ji napomenul: „Zapomněla si, Elosii, jak se chováme, když máme návštěvu?"

Dívenka rázem zvedla očka a zvědavě se na ni zadívala. Dívka jí nejistě ten pohled oplácela.

Holčička ji ještě chvilinku sledovala, než zamumlala tatínkovi do košile: „Třeba bych se paní nelíbila."

Liliana sledovala dívenku s úsměvem. Byla naprosto roztomilá. Jednou by taky chtěla mít takhle roztomilé děťátko.

To už se však dveře rozletěly znovu a dovnitř se jako vítr vřítili tři kluci.