Jak milovat Skota

30. kapitola

 Tak jsem tu s novou kapitolkou a doufám, že jste si krásně užili Ježíška a něco krásného dostali. Snad se kapitola bude líbit a vy si její čtení užijete. Hlavně si však užívejte vánoční prázdniny. :)

„Měl by sis mě udobřovat častěji," škádlila Liliana manžela, když stála na bojišti a natahovala luk, zatímco muž stál za ní a něžně ji objímal.

„Je to tak sebevražedná mise, že se to víc jak jednou za rok udělat nedá, má drahá," odvětil Fergus se zamručením, a když se k němu chtěla obrátit, dodal: „Ani se nehni, nebo mi ustřelíš hlavu, maličká."

„To by byla hrdinná smrt, nemyslíš?" dobírala si ho, když pustila luk a šíp na zem a roztomile se k němu otočila.

„O tom dost pochybuju, Liliano, navíc ty by sis mě taky měla udobřovat, začalo to tvojí chybou," začal se muž obhajovat.

To už mu ale dívka položila prst na ústa.

„Opravdu to chceš rozebírat zrovna nyní, můj pane?" zašeptala vesele.

Muži zajiskřily oči pobavení a vzápětí na to si ji jedním ladným pohybem k sobě přivinul a odvětil lehce: „Možná, že to chvilku počká, maličká."

Načež se jejich rty střetly. Liliana ho pevně objala kolem krku a užívala si vln tepla, které jí prostupovaly. Nemohlo být pochyb, že ho miluje celým tělem a celou duší. City jí proudily, jako by ani nechtěly zastavit. Zachichotala se a přilnula k němu ještě blíž.

„Pozor, maličká, nebo se neudržím," zasmál se jí do úst.

Dívka se od něj na moment odlepila a pronesla vesele: „A co když nechci, aby ses držel?"

„Takže se už nezlobíš?" odvětil, když se prohrábl jejími vlasy.

Liliana mu věnovala záhadný úsměv, než odvětila: „Myslím, že ti můžu mé putování odpustit, obzvlášť poté, co jste se vypravili hledat moje brnění, které jsem „ztratila" cestou. Při tom jsem se pobavila velice."

„Víš, jak bylo vzácné a ty si ho jen tak odhodila do křoví!" rozčíleně odvětil muž, ale oči mu jiskřily smíchy rozhodně ne jako předtím, kdy žhnuly vzteky.

„Bylo strašně těžký a ten kůň by mě s tím nenesl."

„Je to kůň, ty mu přikazuješ, co bude a nebude dělat," dobíral si ji, když se sklonil pro luk a šípy.

„Jistě, tak je zajímavý, že mě nedonesl domů, ač jsem ho o to velice prosila."

Manžel zvedl luk a vložil do něj šíp.

„A řekla jsi abrakadabra?" utahoval si z ní.

Liliana se po něm rozčíleně ohnala, ale Fergus se jí uhnul a ještě ji rošťácky rozcuchal ve vlasech.

„Ty jeden," vypískla a pozvedla ze země písek a mrskla po něm plnou hrst písku.

Muž se tomu však jen vyhnul a přitom se na ni vesele zubil. Byl prostě neodolatelný a ona byla tak strašně šťastná.

Zrovna se po něm chtěla znova vrhnout, když se za ní ozval zděšený hlas: „Och bože, vidíš to? Neuvěřitelné."

Liliana okamžitě upustila písek na zem a obrátila se na kněze, který se k nim řítil.

„Copak se děje, otče?" otázala se sladce, zatímco se na Ferguse zubila.

Manžel jí úsměv vrátil a poslal vzdušnou pusu. Liliana mu ji chtěla vrátit, ale to už si její pozornost vyprosil kněz.