Jak milovat Skota

16.kapitola

Konečně nová kapitolka!! Už jsem myslela, že se mi nikdy nebude líbit. Nyní už je rozhodně lepší než předtím a vy si ji snad užijete jako všechny ostatní. Zase je trochu delší, bylo škoda ji rozdělit. Tak krásné počteníčko.

                                                                         ****

Fergus seděl rozvalený na židli v síni a sledoval svou ženu. Jeho pohled by zamyšlený, jako by dumal nad něčím důležitým. Vzápětí se od ní odvrátil a přestal sledovat její gesta, když si odhodila vlasy z čela nebo její vrásky smíchu, když se rozesmála. Zavrtěl hlavou, aby si srovnal myšlenky a pak pohlédl na Iana, který postával u krbu. K čertu, to je ale blbý nápad, prolétlo mu hlavou, když vstal a rozhodně se vydal k příteli.

Ten k němu pozvedl zrak, ale to už muž zamumlal tiše a rychle, aby neztratil odvahu: „Potřebuju pomoc!"

Ian se na něj šokovaně zahleděl, protože takováto slova od svého laidra rozhodně nečekal. Spíš nějaké kázání, co udělal špatně nebo aby přestal nadbíhat vdaným ženským. Rychle se však vzpamatoval a na přítele se zazubil tím svým dokonalým úsměvem. Hned se mu zvedla nálada, ve vzduchu bylo cítit jiskření a nudný den dostal jiné barvy. Bude zábava, prolétlo mu hlavou.

O všem vypovídal Fergusův nejistý pohled. Hodlal ho trochu pozlobit, proto se k němu nahnul ještě blíž.

„Cože si to říkal, laidře? Nějak jsem tě neslyšel!" dodal nevinně.

Fergus měl chuť ho vlastníma rukama zavraždit, ale tu vražednou touhu nakonec ovládl a prohodil chladně: „Jestli to chceš zopakovat, Iane, asi ti budu muset dopřát jednu noc ve vězení."

„Ale no tak, laidře, nebuď tak hrr! Chtěl jsem tě jen rozesmát," okamžitě odvětil Ian na svou obranu.

Věděl, kdy není dobré využívat, že mu laidr naslouchá. Fergus si ho dál měřil nevraživým pohledem, a tak jeho přítel popadl džbánek s pivem od Alice, která se kolem nich kmitla a jen zanadávala, když to uviděla, ale po Ianově úsměvu div nezakopla o své nohy. Ještě chvíli se nad tím výkonem hřál a pak podal pivo laidrovi.

„Tak povídej, s čím ti mohu pomoci, Fergusi?"

Laidr náhle vypadal nejistě a raději se kolem sebe rozhlédl, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá.

„Chci, aby si mi ukázal ty věci..."

„Jaký?" otázal se Ian nechápavě.

Laidr vypadal, že to vzdá a půjde někam jinam, aby na ten šílený nápad zapomněl, ale pak si uvědomil, že je přece laidr a ne zbabělec. Přesně tak.

„Abych získal ženu," dodal teda útrpně.

Ian na něj nechápavě pohlédl a pak se na něj vrhl. Fergus na něj zazíral, než se vůbec zmohl na slovo a jen tak tak se mu vyhnul.

„Co se ti stalo, Iane? Nezbláznil ses, příteli?" vyhrkl a odrážel jeho rány, zatímco ostatní se zastavovali u své práce a nevěřícně na tu scénku zírali.

„Ty chceš okouzlit nějakou ženskou? Copak nemáš rozum?" vyhrkl Ian rozzlobeně, když ho skoro uhodil do brady.

Druhý muž se lehce uhnul a podrazil mu nohy.

„Nějakou? Svoji manželku, ty hlupáku!" odsekl rozzlobeně.

Ian se okamžitě rozzářil jako sluníčko a ignoroval laidrovi ruce připravené k boji. Uhnul a oprášil si pléd.