Jak milovat Skota

32. kapitola

Nakonec jsem kapitolku zvládla napsat, tak si ji užijte a snad se bude líbit.  

„Zatraceně," procedila Maruna, když si přitiskla ruku na krvácející bok.

„Za to vás, lady, zabiju obzvlášť tvrdě," zaskřehotala a rychle si utrhla kus sukně a ovázala si jím ránu.

Na další ošetření bude mít čas později. Její rty se prohnuly v děsivém úsměvu, když pohlédla na nevědomou ženu. Na okamžik jí hlavou bleskla vzpomínka na její bolest v očích, když mluvila o dítěti.

„Jen to na mě hrála," uklidňovala se Maruna a upřela na ženu ještě jeden pohled.

Skoro si v jednu chvíli myslela, že najednou vstane a vrhne se na ni.

Musela zatřást hlavou, aby takovéto myšlenky dostala z hlavy. Moc dobře věděla, že se hned neprobere.

Proto v sobě posílila hněv a zamumlala: „Čerta mi záleží na jejích problémech, oni se o mně nikdy nezajímali!"

Načež zvedla dýku, otřela ji do sukně a klouzavým krokem mířila k Lilianě.

Zastavila se a hleděla na ženu, která vypadala najednou tak nevinně a bezbranně.

„Je to klam, všechno zničili," zamumlala si a zvedla dýku vysoko nad hlavu, aby naposledy udeřila a zničila tak laidrovu ženu. Tím zničí laidra a bude moct být spokojená.

Vzduch se kolem nich zastavil, jako zpomaleně bylo vidět, jak dýka padá níž a níž...

„Ještě pohyb a jsi mrtvá, Maruno!" ozval se za ní hromový hlas a žena sebou vyděšeně trhla, ale to už před ní stál sám laidr a jeho oči byly naplněny až příznačnou zuřivostí.

Fergus zděšeně přelétl pohledem domek a jeho oči se zastavily na nehybně ležící Lilianě. Srdce mu sevřela bezmezná zuřivost.

Maruna se však náhle narovnala a oči jí zazářily temnou nenávistí.

„Ach, tolik let jsem čekala, až laidře vstoupíš do mého domku a uvidíš mou bídu. Sleduj, protože toť tvůj zrak uvidí jako poslední v životě. Zemřete tu oba. Ty i tvá žena," zasyčela nenávistně a vrhla se na něj s dýkou ve vysoce zdvižené ruce.

Fergus zaklel a hbitě se jí uhnul a ohnal se po ní mečem.

„Rozdrtím tě tak, Maruno, že přede mnou budeš klečet na kolenou a prosit o milost. Co jsi udělala mé ženě?" zařval s plnou zuřivostí.

„Tvé zbraně mi nemůžou ublížit, laidře. Jsi v mém království. Zde platí moje zákony."

Fergus však s vražedným klidem odhodil meč, čímž ženu naprosto překvapil.

Muž na ni však upřel tvrdý pohled a zahřměl: „Nepotřebuji zbraň, abych tě zabil, Maruno, ale předtím, než umřeš mi řekneš, co jsi provedla mé ženě!"

Načež se proti ní vrhl holýma rukama, byla to neuvěřitelná podívaná. Na to, že byl mohutný, se pohyboval neuvěřitelně rychle. Maruna stačila jen tak odskočit a popadla jeden sáček s bylinkami.

„Ještě se hni a hodím to na tebe a zemřeš!" zasyčela na něj.

Fergus však v pohybu neustal.

„Když tomu chceš věřit, tak mě proklej, Maruno, ale my oba víme, že jsi obyčejná kořenářka a lhářka," pronesl nevzrušeně a skočil po ní.

Žena se po něm vrhla, ale on se hbitě uhnul a v letu jí vší silou uhodil do zbraně. Žena vykřikla bolestí a upustila zbraň. Ta s cinknutím spadla na zem z dosahu její ruky.