Jak milovat Skota

15.kapitola

Takhle to dopadá, když si na tvůrčím psaní připadáte jako idiot, který neumí psát, zatímco ostatní jo. :) Kapitola napsaná za dnešek! Najednou se zlomil blok. :D Tak snad se bude líbit. Mám v plánu ještě hodně jejich vtipných škádlení, tak snad se na to těšíte.

                                                                                     ****  

Následující dny se dívka jen vznášela. Konečně byla zase sama sebou. Přípravy na slavnost byly v plném proudu a ona se mohla s manželem klidně hádat nebo protestovat. Rozhodně, když ji provokoval s roztrženou košilí, nezklamala. Žádné zašívání nebylo, naopak mu díru ještě zvětšila a věnovala mu sladký úsměv s tím, že Janet mu to ráda opraví.

Okamžitě se také vydala s lukem a šípy na cvičiště. Byla přímo nadšená, už se jí po tom stýskalo. Nedbala na to, že muži ihned jak ji s její zbraní uviděli, utekli pryč. Dívka se na ně však jen se smíchem dívala a jakmile se kolem ní rozhostil klid, vydala se ke svému střílecímu místu.

Vyndala šíp a lehce ho vložila do luku. Cítila sílu zbraně a vykouzlilo jí to na tváři úsměv. Soustředila se na střed, kam se chtěla trefit a pustila šíp.

„Těsně vedle," zamumlala nadšeně, když šíp vletěl do studny na nádvoří přesně na opačné straně od středu.

Alice s Janet, které u studny s výkřikem uskočily, a když ji uviděly, rázem se pousmály a zavolaly: „Krásná rána, paní. Jen by to chtělo do toho středu."

Liliana jim věnovala pobavený úsměv a odvětila: „To byl účel dostat to do vody. Zlepšuju se."

Načež si dala další šíp do luku a zamyšleně se zadívala na nebe nad ní. Vzápětí se tvrdě pustila do střílení a o nějaký čas později se k ní přidal Ian, který se jí zas a znovu snažil pomoc naučit strategii. Nezlepšilo se to však ani o trochu víc. Spíš se Liliana hroutila smíchy při jeho zoufalých pokusech zlepšit její techniku.

Ovšem v šoku byla teprve, když se už muž tak rozčílil, že vzal kámen ze země a mrskl ho do terče.

„Vidíte?? Jen to hodíte a letí to dopředu! Tak proč sakra to nejde vám, lady?" vykřikl rozčíleně.

Liliana se při jeho výbuchu rozesmála ještě víc a odložila luk s šípy.

„Takže s kameny je to lehčí?" pronesla provokativně, když mu věnovala sladký úsměv a s grácií se sehnula a vzala do rukou další kámen. Ian si stoupnul na stranu.

„Nechtěl jsem na vás křičet..." snažil se omlouvat, ale dívka nad tím jen mávla rukou.

„Máte větší trpělivost než Fergus, Iane. Jsem zvědavá na ten kámen," pronesla vesele.

Ian se postavil vedle ní a poznamenal jenom pro sebe: „Já zase tak zvědavý nejsem."

A nenápadně si otřel kapičky potu z čela. Liliana si v ruce potěžkala kámen a zamyšleně se zadívala na terč. Tam snad nikdy nemůže dohodit. Nyní to snad vypadalo, dál než s lukem a šípy.

Napřáhla ruku a soustředila se na hod.

„Sice se mi líbí tenhle bezpečnější postup, má paní, ale kámen dozadu snad ani hodit nemůžete," přerušil ji Ian netrpělivě.

Liliana se na něj otočila a rozmáchla rukama rozčíleně.

„Nemůžu se soustředit, když mě rušíte!" vyjekla zuřivě a zapomněla, že v rukou svírá sice ne moc velký kámen, ale přece jenom trochu nebezpečný byl.