Jak milovat Skota

18.kapitola

Tak kapitolka je tu a myslím, že budete všichni překvapeni dnešní kapitolou.  Takový zvrat jste asi po minulé nečekali a navíc kapitola je zase extrémně dlouhá, ale mně přišlo tak krutý to rozdělit. Je to se mnou čím dál horší. :D

                                                                   ****

Fergus slyšel nějaké zvuky, ale nebyl schopný otevřít oči, jak mu hlava třeštila. Včera to s tím vínem nepřehnal jenom Ian, ale také on. Natáhl ruku, aby se mu nálada zlepšila vědomím, že vedle něj leží jeho drobná manželka, která vždy z postele dělala něco nadpřirozeného. Místo, kde by společně mohli zůstat do konce svých dní. Avšak vzápětí se zamračil, neboť ať se snažil sebevíc, nikoho vedle sebe nenahmatal. To ho rázem probralo.

Otevřel oči a sprostě zaklel. Opravdu vedle něj byla druhá polovina postele prázdná, ale co bylo horší. Uviděl neklamný důkaz, že se něco muselo stát. Na polovině postele, kde vždycky ležela Liliana, byla krev.

Okamžitě se ho zmocnil neuvěřitelně stísněný pocit. Mohla sice někde dole pobíhat, ale měl zlé tušení. Něco tady nehrálo. Něco bylo špatně. Srdce se mu náhle sevřelo strachem, že se na moment nemohl ani nadechnout. Vždyť na slavnosti chtěli chytit toho, kdo po ní šel.

Vyskočil na nohy a spadl zase dolů, jak ho udeřila ostrá bolest do hlavy.

„Sakra!" zaklel, když se zhluboka nadechl, aby překonal bolest.

 Jakmile to polevilo, vylezl z postele a rozeběhl se ven, jen co na sebe hodil košili a kalhoty. Nebyl čas na zdržování, natož na léčení kocoviny.

„Vstávejte! Okamžitě! Liliano! Liliano!" řval z plných plic, když zbíhal ze schodů dolů.

Jakmile byl v síni málem se přerazil o rozpláclého Iana, který se tam válel a něco ze spánku vykřikoval.

„Laidře, co tu křičíš?" vyhekal ze sebe Ian ohromeně, když se probral tím rámusem.

Okamžitě si chytil hlavu do rukou, jako by mu měla upadnout a zasténal bolestí. Těžká rána opilcova!

„Kde je lady Liliana?" zařval na něj Fergus.

„Určitě tu někde pobíhá," mávl nad tím rukou Ian a znovu zavřel oči.

„Na její posteli byla krev. Něco se muselo stát!" odsekl laidr a vyběhl ze síně ven, kde ho na moment málem oslepilo ostré slunce.

Musel se zastavit, aby se zorientoval a nespadl oslepeně do vozíku s hnojem. Bylo to jen o fous. Těsně před tím se zastavil.

„Počkej na mě!" zařval za ním Ian a vzápětí vykřikl, jak ho taky oslepilo slunce a narazil do laidra. 

Ten vykřikl leknutím, když ztratil těžce nabytou rovnováhu a oba sletěli na kupu hnoje.

„Iane!! Já tě zabiju!" zařval laidr.

„Promiň, ale copak za to můžu, že mě bůh oslepil?" zakňoural Ian.

„To ne bůh, ale já tě oslepím," vyhrožoval Fergus, když se hrabal ven a zlostně cedil jednu nadávku za druhou.

Ian dál ležel rozpláclý obličejem v hnoji, jako mrtvola.

„Fuj, Iane, ty budeš, ale smrdět, jestli tam ještě chvíli budeš," prohodil při tom pohledu a na okamžik se mu zvedl koutek úst. Ian se nadzvedl lehce a znova zasténal.

„Aspoň to chladí," odsekl a snažil se zvednout, ale jen tam znova spadnul.

Fergus si povzdechl a rázným pohybem ho vytáhl na nohy a ignoroval jeho protesty. Načež došel ke studni, popadl vědro a celé ho na sebe překlopil a zasykl nad ledovou vodou.