Jak milovat Skota

14.kapitola

Následně se Liliana opravdu snažila splnit svoje předsevzetí. Být dokonalou manželkou. Plnila to s líbeznými úsměvy, ochotou sobě vlastní, a především poslušností ke svému manželovi.

Bohužel toto rozhodnutí se vztahovalo na všechny, takže i na Marianu, která brzy svou paní rozčílila, když jí bez dovolení pozměnila připravený jídelníček. V tu chvíli se musela mladá lady opravdu držet a pamatovat na své rozhodnutí, když stála uprostřed kuchyně, kde u hrnců postávala Mária a Alice tam uklízela, zatímco proti ní stála ta drzá osoba. Jindy by ji seřvala, až by se divila, kde to vlastně je.

Jenže nyní nemohla, a tak se zhluboka nadechla, aby dokázala vůbec promluvit a vzápětí svými milými slovy šokovala celé osazenstvo kuchyně: „Och, no nevadí. Vypadá to pěkně. Ovšem příště bych ocenila, kdyby ses mě, Mariano, předem zeptala. Je to vše hlavně o domluvě. Rozumíme si?"

Přičemž v duchu ječela a mlátila vším okolo sebe, aby té huse dala najevo, že její možnost vměšovat se do záležitostí hradní paní dávno skončila. Věděla moc dobře, že to udělala jako obvykle jen ze vzdoru. Aby ji dráždila. Ovšem nyní měla důležitější úkol než mít navrch nad touhle provokativní kráskou. Potřebovala být tou nejklidnější a nejposlušnější skotskou ženou.

I když v další chvíli se to ukázalo jako lepší taktika, protože Mariana na ni po těch slovech zůstala nechápavě zírat, jako kdyby ji viděla poprvé v životě. Nejspíš takovou klidnou reakci nečekala, a byla jí patřičně zmatená, protože z jejích úst vyšlo něco, co by jinak určitě nepronesla, kdyby nebyla v takovém šoku: „Rozumíme, má paní."

Naopak by využila příležitosti se kochat tím, že si vlastně prosadila svou. Jenže na to byla příliš popletená podivnou klidnou odpovědí své paní.

Zatímco další dvě ženy pohybující se v kuchyni, byly zaskočeny tím, co právě viděly. Mária stále v rukou svírala prázdnou ošatku s kořením a zírala na jejich vůdkyni, zatímco druhá žena se jen opírala o stůl a její oči vyjadřovaly směsici úžasu a překvapení. Mladá lady totiž vypadala, jako kdyby nikdy nebyla klidnější. Žádný hněv, či třesení rukou na ní nebyl znát, takže nikdo netušil, že uvnitř už celou kuchyni skoro rozmlátila vzteky. Místo toho, jen jemně pronesla k nechápající Marianě: „Ach, to se mi ulevilo, drahá."

A při těch slovech dokonce nadšeně rozhodila rukama, jako kdyby byla šťastná, jak krásně se dohodly. Načež je tam všechny tři nechala naprosto nechápavě stát.

Milá byla i na Briana, mladíka, který byl poctěn tím, že ji měl hlídat, takže za ní během dne běhal jako pejsek a nikam se bez něj nesměla hnout. Zatímco v ní se z jeho věčné blízkosti hromadil další vztek, protože bral svůj úkol opravdu zodpovědně. Ani na chvíli ji nespustil z očí, zatímco ona v duchu stačila vymyslet snad sto způsobů, jak mu zmizet, uprosit ho, slíbit mu hory doly, aby ji nechal aspoň na okamžik samotnou.

Jenže než její ústa stačila něco říct, vynadat mu, postěžovat si nad tou kontrolou, vzpomněla si na to, co si předsevzala a zase je zavřela. Musí zapracovat na tom být dobrou manželkou, a k tomu je zapotřebí i přežít nějaké to nepohodlí.

Proto s lehkým úsměvem v tichu trpěla nedostatek soukromí každý den, který následoval. A ze všeho nejvíc se snažila být poslušná, milá a okouzlující ke svému manželovi. Nehádala se s ním, na jakýkoliv návrh mu kývla, nic mu neodmítla a sladce se mu poddávala. Dělala vše proto, aby se do ní zamiloval, protože konečně byla takovou, jakou si ji přál. Nehádavá a poslušná.

Takže se věnovala i takové práci jako bylo čištění bot jejího manžela. Protože, když si jich v komnatě všimla, s povzdechem si řekla, že i tohle jistě patří k povinnostem ochotné ženy, a tak se s tichým povzdechem pustila do práce.