Dear Diary.

6.

Ráno mě probudil svit slunce, který průsvítal přes okno. Posadila jsem se na postel a protřela si oči. Zapípala mi SMS:

Od Grace: Můžu se odpoledne stavit?

Pro Grace: Ano.

Od Grace: Nebude mu to vadit?

Pro Grace: Je mi to jedno. At mu to klidně vadí. Odpověděla jsem a Grace už mi neodpověděla.

Vstala jsem z postele a šla se převléct z pyžama. Pak jsem šla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby. Vzala jsem si hřeben, učesala vlasy a udělala si culík. Vyšla jsem z koupelny a šla do kuchyně. K snídani jsem si vzala jenom jablko.

„Dobré ráno.“ pozdravil mě Justin a já jsem se ho lekla.

„Dobré ráno.“ odpověděla jsem mu. „Dneska sem příjde Grace.“

„Grace?“ nechápavě se na mě podíval.

„Moje nejlepší kamarádka.“ upřesnila jsem svou odpověď.

„Aha.“ odpověděl mi a dále se mi nevěnoval.

***

„Ahoj.“ pozdravila jsem Grace a odstoupila ode dveří tak, aby mohla projít.

„Ahoj.“ pozdravila mě, když procházela dveřmi. Šli jsme do pokoje, kde jsem si sedla na postel.

„Tak mluv.“ řekla a posadila se naproti mně.

„O čem?“ nechápavě jsem se na ní podívala.

„O tom, co se tady děje. Například Selena a Justin. Prostě celkově co se tu stalo za tu dobu, co jsi tady.“ 

„Aha. Takže Justin a Selena se dali dohromady. Byli spolu asi tak 2 dny a pak se rozešli. Prý kvůli mně, protože Seleně vadili naše hádky, takže mi to Justin všechno vyčetl, že je to moje chyba. Tak jsem se opila a ani nevím proč. No, Justin mi sebral láhev a pomohl mi dojít do pokoje. To je asi všechno.“ dořekla jsem. „Jo a volal mi táta, že prý možná přijedou dříve, když to s Justinem nezvládneme být tak dlouho spolu.“ ještě jsem dodala.

„Páni. Docela hodně se toho tu událo.“ překvapeně se na mě podívala. „A už jsi mu to řekla?“ zeptala se mně Grace a já věděla na, co přesně se mě ptá.

„Ne a ani mu to nikdy neřeknu.“ doufala jsem, že se mě na to dál nebude ptát, ale to by nebyla Grace, kdyby se mě dále nevyptávala.

„Podle mě by si mu to měla říct. Možná přestane s tou nenávisti.“ usmála se na mě.

„No právě, možná.“

„Co ty víš, proč to dělá. Určitě k tomu má důvod. Třeba tě má rád, ale myslí si, že ty ne, tak se k tobě chová, takhle.“

„Jasně.“ řekla jsem ironicky.

„A co jako budeš dělat, až se to dozví?!“

„Jsi jediná, kdo to ví. Dozví se to jedině pokud by jsi mu to řekla a to doufám nemáš v plánu.“

„Nemám, ale stejně si myslím, že bys mu to měla říct.“

„Můžeš už přestat?!“ zvýšila jsem hlas.

„Nepřišla jsem sem, abys po mě řvala. Říkám ti jenom to, co bych udělala já!“

„Ale já nejsem ty! Copak to nechápeš?! Já jsem jiná než ty!“ řvali jsme po sobě a dost mi to vadilo.

„Jak chceš!“ naposledy zařvala a odešla pryč. Rychle jsem utíkala za ní, abych jí ještě stihla. Ale pozdě, nestihla jsem jí. Zabouchla za sebou hlavní dveře a utekla pryč.

„Co jsi mi neřekla?“ málem jsem se lekla, když na mě promluvil Justin.

„Cože?! Nic.“ snažila jsem se, aby to vyznělo opravdově.

„Slyšel jsem vaší hádku a Grace nebo, jak se jmenuje se tě ptala, jestli jsi mi to řekla.“

„Tys to slyšel?“

„Myslím si, že to slyšela celá ulice.“

„Aha. Nic…Neřeš to prosím.“

„Fajn.“ přikývl a já jsem odešla do svého pokoje. Vytáhla jsem si svůj deník.

Byla tady Grace a pohádali jsme se. Myslí si, že bych Justinovi měla říct pravdu. No, já si to nemyslím. Nemůžu přece jenom, tak přijít za klukem, který si myslí, že ho nenávidím, říct mu, že ho miluji. Ona je jiná a možná by mu to řekla. Jenomže já nejsem ona. Nemám tolik odvahy jako ona. Navíc, co by se změnilo tím, že bych mu řekla pravdu? Nic by se nezměnilo. Pořád by mě nenáviděl a já bych mu už nemohla nikdy chodit na oči, protože by mě možná nenáviděl ještě více. Lepší bude, když se to nikdy nedozví. I když dneska se to málem dozvěděl, protože slyšel naší hádku.

Schovala jsem deník a vzala si svůj mobil.

Pro Grace: Omlouvám se, ale víš, jak mi vadí, když se o tom bavíme. Odeslala jsem SMS a čekala 10 minut, než mi odpověděla.

Od Grace: Omluva přijata. Vím, ale jednoho dne se to stejně dozví.

Pro Grace: Proč by se to měl dozvědět? Já mu to neřeknu a ty doufám taky ne.

Od Grace: Neboj se, neřeknu.

Mobil jsem položila na stůl a lehla si.

Možná má pravdu. Možná, že se to jednou doopravdy dozví, ale ode mě určitě ne. Jak bych před ním vypadala? Celou dobu jsem dělala, že ho nenávidím, ale skutečnost je jiná. Přeji si, abych ho nikdy nepotkala. Všechno by bylo mnohem jednoduší. Nikdy bych se do něj nezamilovala, neležela bych tady, nemusela bych tohle řešit a možná bych byla štastná. Nebaví mě každou blbou sekundu myslet na něho. Měla bych myslet na něho jiného. Měla bych si užívat života. A to taky udělám.

Děkuji všem za krásné komentáře a za vote. Ani nevíte, jak jste mě tím potěšili.

Doufám, že se vám tahle část aspon líbí. 

Pro další část min. 4 vote, 30 reads a 2 komentáře. Všechny komentáře potěší.