Dear Diary.

2 - 9.

“Mrchu? Justine, měl by ses vzpamatovat! Miluješ jí, byl si s ní přes rok a ted o ní budeš tvrdit, že je mrcha?” řekl, nadechl se a mluvil znovu. “Možná, že si s ní chodil déle jak rok, ale nemáš tušení čím si prošla, kvůli tobě. Byla tlustá a jakmile tě uviděla rozhodla se, že zhubne, ale ty sis toho nevšiml a stále sis dělal srandu z její váhy. Nenáviděl jsi jí. Při každé příležitostí sis s ní dělal srandu. Víš jak moc zlomená byla? Jak moc jí to bolelo? Nevíš, protože tuhle část jejího života si nikdy neřešil! Prostě ses do ní zamiloval a řešil si jenom to, že je s tebou štastná. Ale víš vůbec to, jestli s tebou štastná byla? Beliebers jí nenávidí ještě více než Selenu, ale pořád s tebou byla! Lhala rodičům, udělala všechno proto, aby s tebou mohla být! A ty jsi takový idiot, že si tu pauzu nemohl vydržet! Možná, že tu pauzu chtěla kvůli toho, aby si všechno promyslela. Jestli jí stojíš za to, aby jí půlka světa nenáviděla.” dokončil svůj monolog.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co řekl. Zhubla jenom kvůli mě? Beliebers jí nenávidí a já si toho nevšiml? Jak jsem si toho nemohl všimnout?

“Cože? Be-Beliebers jí nenávidí?” řekl jsem překvapeně.

“Ano. Už od té doby, co jste řekli, že jste spolu. Nechtěla to to říct a poprosila mě, abych ti to neřekl. Tentokrát jsem ti musel říct, aby sis uvědomil, co všechno kvůli tobě musí vydržet.”

“Jsem idiot. Nedělal jsem nic jiného než to, že jsem jí ubližoval. Nemůžu se k ní vrátit. Ona si zaslouží někoho lepšího.” řekl jsem a vstal ze židle. Prošel jsem kolem Freda a vůbec si ho nevšímal. Odešel jsem do svého pokoje a lehl si na postel.

***

Ráno mě probudil mobil. Nechal jsem ho zvonit, protože jsem čekal, že to toho volajícího po čase přestane bavit. Když nepřestal, tak jsem ho zvedl.

“Ano?!” zařval jsem do telefonu.

“Uklidni se.” řekl Scooter. “Nemohl bys sem přijít?” zeptal se a čekal na mou odpověď.

“Nemám náladu.” řekl jsem a doufal, že mě nebude přemlouvat.

“Prosím, je to důležité.”

“Fajn.” odpověděl jsem mu a hovor ukončil. Vstal jsem z postele a převlékl se. Vzal jsem si mobil a dal ho do kapsy. Šel jsem dolů, vzal jsem si klíče od auta a šel k autu. Odemkl jsem a nastoupil dovnitř. Zavřel dveře a nastartoval. Po chvilce jsem byl před jejich domem. Zastavil jsem a vypnul motor. Vystoupil a zamkl.

Zazvonil jsem a čekal, až mi někdo otevře. Otevřela mi Jennifer. (pozn.a. Jennifer je mamka od Sam)

“Scooter tě už čeká u sebe.” řekla a usmála se. Pustila mě dovnitř a došla někam pryč. Když jsem procházel obývákem, tak jsem se zastavil, protože tam spala Sam. Přišel jsem k ní a chvilku si jí jenom prohlížel. Každý detail její tváře. Sklonil jsem se a pohladil jí po tváří.

“Justine!” zařval Scooter. Naposledy jsem se podíval na Sam a odešel za Scooterem.

“Jsem tady.” řekl jsem a posadil se. Scooter zavřel dveře a sedl si naproti mě.

“Co se mezi vámi stalo?”

“Proč se nezeptáš jí?!”

“Protože kdykoliv řeknu tvoje jméno má slzy v očích.” zamrazilo mě při slově ‘slzy’.

“V-vážně?” zakoktal jsem se.

“Ano. Takže co se stalo?” sledoval mě a čekal na mou odpověď

“Rozešli jsme se.” řekl jsem a sklopil hlavu.

“Rozešli? Proč?”

“O co ti jde? Stejně jsi byl celou dobu proti našemu vztahu. Ted můžeš být štastný a oslavovat, že se ti tvůj sen splnil! Celou dobu ti šlo jenom o jedno!” zařval jsem po něm, vstal ze židle a odešel pryč.  

Samantha /krátké/

Ucítila jsem, že mě někdo pohladil. Cítila jsem jeho vůni, ale neprobudila jsem se. Proč? Nepotřebovala jsem vědět, že to není realita.

“Justine?!” uslyšela jsem tátův hlas. Slyšela jsem kroky, což znamená, že tady doopravdy byl a odešel. Otevřela jsem oči, protože jsem už dále spát nemohla.

Slyšela jsem Justina, jak po něm řve, ale snažila jsem se to ignorovat.

Vstala jsem a chystala se odejít do svého pokoji.  Ovšem po cestě do svého pokoje jsem narazila do Justina. Dívali jsme se na sebe a ani jeden nic neříkal.

Pro další část min. 15 vote, 70 reads a 5 komentářů.

Vaše pocity z části? :O