Dear Diary.

16.

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Začal mi zvonit mobil, tak jsem ho rychle zvedl, protože mi volal Scooter.

„Čau Justine. Tak co nahrávání?“

„Super.“

„A kdy to chceš zveřejnit?“

„To ještě nevím“

„Myslím, že bys měl, co nejdříve. Klidně i dneska.“

„Dobře.“

„Tak se měj a pozdravuj Sam.“ tipl mi to a já položil mobil na stůl. Když, jsem šel kolem pokoje Sam, tak jsem slyšel, že si zpívá.

Got a whole lot of texts in my phone and I don't reply
the next eight bars tell you why,

You're all that matters to me
Yeah yeah, worried about nobody else
If it ain't you, I ain't myself
You make me complete
You're all that matters to me

Pak otevřela dveře a uviděla mě tam.

„Co tady děláš?“

„Šel jsem za tebou.“

„Aha. Co chceš?“

„Volal mi Scooter, že prý bychom to mohli už dneska zveřejnit.“ začala se usmívat. „A mám tě pozdravovat.“

„Vážně? Už dneska? Já nevím, co když se jím to nebude líbit?“

„Bude, uvidíš.“ usmál jsem se na ní a šel pryč.

***

Je odpoledne a já se chystám dát heartbreaker na YT. Přihlásil jsem se a čekal, až se tam heartbreaker nahraje. Po chvilce už to bylo. Šel jsem na TT a napsal tweet.

„Překvapení je venku.“ tweetnul jsem to a vypnul notebook. Šel jsem za Sam, abych jí to řekl. Zaklepal jsem na její pokoj a čekal, až mi otevře.

„Pojd dále.“ ozvalo se z pokoje, tak jsem šel dovnitř.

„Už je to venku.“ usmál jsem se na ní.

„Dobře. Myslím si, že se jím to nebude líbit. Ta tvoje normální verze je 100× lepší.“ sedl jsem si k ní.

„Proč by se jim to nemělo líbit?“ podíval jsem se na ní, ale ona měla sklopenou hlavu.

„Protože.“

„To není žádný důvod.“ potichu jsem se tomu zasmál.

„Je. O co ti vlastně jde? Proč se o mě najednou, tak staráš?“ začala zvyšovat hlas.

„A nemůžu snad?“ Vstal jsem a chystal se odejít, protože na tohle nemám náladu. Otevřel jsem dveře a šel pryč.

-SAMANTHA-

Neměla bych se k němu takhle chovat. Nevím, proč se tak chovám. Vždyť ještě před 2 týdny bych dala všechno za to, aby se o mě staral. Nevím, co se změnilo. Měla bych si toho vážit. Měla bych vážit, že se o mě stará a má o mě zájem.

Vstala jsem, otevřela dveře, a když jimi prošla, tak je zase zavřela. Šla jsem dolů. Justin tam byl a seděl na sedačce.

„Justine?“ promluvila jsem, aby si mě všimnul.

„Hm?“

„Můžu si půjčit tvůj notebook?“ jenom přikývl a ukázal na stůl, kde leží notebook. Šla jsem tam a zapla notebook. Pustila youtube a našla naší společnou písničku, protože se chci podívat na komentáře, abych věděla, co si o tom myslí ostatní. Začala jsem si číst komentáře.

Je to skvělé!

Lepší než normální verze!

Mně se to moc nelíbí. Normální verze je lepší.

Kdyby to nezpívala ona, tak je to lepší. Nemám jí ráda.

Je to dokonalé!

Panebože! Asi jsem se do toho zamilovala.

Chtělo by to videoklip a pak by to bylo dokonalé. Miluji to.

Úžasné.

Nemám slov.

Mohl by být videoklip.

Je to hrozné.

Otočila jsem se a všimla si Justina, jak stojí za mnou. „Vidíš? Líbí se jim to.“

„Ale některým ne.“

„Vždycky to tak bude. Vždycky se objeví lidé, kterým se to líbit nebude. To je život.“ usmál se na mě. I po tom všem, co mi udělal, mě dělá šťastnou. Vypla jsem notebook.

„Děkuji.“ usmála jsem se na něho.

„Nemáš zač.“

„Promin za moje chování.“

„Nemusíš se omlouvat.“ Měla jsem takovou chuť ho obejmout, cítit jeho vůní. Jenže nemůžu. Nemůžu to ted všechno pokazit, když semnou začal konečně normálně mluvit.

Část je o ničem. Původně jsem neměla dneska část v plánu, ale nakonec jsem si to rozmyslela a něco napsala. Doufám, že se vám to aspon líbí, protože mě moc ne.

Nikdo si nenapsal, že chce věnování, takže nikomu tuto část nevěnuji. Pokud chcete věnování na příští část, tak si napiště do komentáře. Pokud si nikdo nenapíše, tak si možnávyberu.

Pro další část min. 6 vote, 40 reads a 3 komentáře. Všechny vaše komentáře mě potěší.